Kompilace Absence ukazuje sílu současné íránské experimentální elektroniky

V loňském roce založila trojice íránských producentů Siavash Amini, Arash Akbari a Hesam Ohadi v Teheránu vlastní label Bitrot Records zaměřený na vydávání experimentální elektroniky. Po získání potřebných zkušeností a kontaktů a také po několikaleté spolupráci s různými zahraničními značkami prý dozrál čas začít podporovat scénu i z té „druhé“ strany. A tak jako byste z poslechu tvorby téhle trojice nepoznali, že se jedná o íránské umělce, protože účelově nepoužívají tradiční perské nástroje ani hudební postupy (případně jsou rozostřené a modifikované k nepoznání) ani vlastní label nechtějí omezit pouze na vydávání domácí produkce. Naopak mají cíl stát se platformou pro jakékoliv zajímavé zahraniční producenty experimentální elektroniky.

Není proto až takovým překvapením, že z celkem dvanácti skladeb složená únorová kompilace Absence, jejíž vznik inicioval Arash Akbari, nevyšla na značce Bitrot Records, ale naopak u malého labelu Flaming Pines, který je rozkročený mezi Sydney a Bristolem. V jeho katalogu už totiž figuruje jak Akbariho sólový release, tak album labelového kolegy Siavashe Aminiho. Perské motivy, nástroje nebo rytmiku na Absence ovšem nehledejte. I na aktuální ninja-tuneovské desce Ash Kooshy, který z Íránu emigroval do Velké Británie, byste našli víc hudebních odkazů k islámské vlasti než tady. Íránské hudebníky sdružené na Absence totiž spojuje především fakt, že jejich tvorba naopak nezní íránsky nebo persky ani náznakem. Pouze z poslechu jednotlivých skladeb prakticky nemáte šanci zjistit původ jejich autorů.

Žánrově je Absence rozprostřená kdesi mezi místy noisovějším dronem, experimentální glitchy elektronikou s občasným odkazem k temnějšímu IDM a ambientním dubtechnem. Nepřeslechnutelnou součástí většiny skladeb jsou atmosférické plochy, ať už organicky propojené s rytmickou složkou, nebo naopak narušované subbasovými erupcemi či abstraktnějšími sonickými texturami. Téměř polovina nahrávky je ale zcela offbeatová – ke slyšení je tu melancholický instrumentální ambient, šumící a rozpraskaný drone i epické ponorné výpravy do nitra kosmu.

Kompilace Absence ale hlavně ukazuje a dokazuje, že íránská elektronická produkce tvořená uvnitř islámské diktatury si i bez používání exotických berliček kvalitativně a v aktuálnosti zvuku v ničem nezadá s tvorbou producentů a hudebníků, kteří ze své domoviny emigrovali, aby mohli žít a tvořit ve svobodnějším světě. Íránská experimentální elektronická scéna na tom nejspíš nikdy nebyla líp a kompilace Absence je toho skvělým důkazem.

Hodnocení: 85 %
Various Artists – Absence (Flaming Pines, 2016)