Kovadlině nechybí ostrá hrana hardcore punku a dokáže měnit životy těch druhých
Pamatujete si, kdy jste naposledy slyšeli kapelu, která vám změnila život? Asi to bude už hodně dávno, možná to bylo díky xkrát přehrané kazetě půjčené od spolužáka ze základky, kterou jste si den co den pouštěli ráno po cestě do školy. Jedno je ale jisté, pořád se k ní rádi vracíte. Vděčíte jí za hodně, ukázala vám v útlém věku cestu, po níž byste se třeba nikdy nevydali. Přestože Kovadlina, hrající devadesátkový hardcore punk, vydala teprve první desku s názvem Životy těch druhých, už teď se nedá zbavit pocitu, že před námi stojí přesně taková kapela.
Frontman Banán je na hardcore/punkové scéně už 20 let – má za sebou působení v rozdílných kapelách, jako Balaclava, Lahar, Pustina nebo Hanba. Právě z popela poslední zmíněné povstala Kovadlina, která si vypůjčila název z jedné skladby na debutové desce Hanby. To je důkazem toho, že se Banán nechtěl vzdát svého snu hrát melodický punk rock, když to napoprvé kvůli neshodám nevyšlo. Jde si za ním už od svých šestnácti let, jak řekl v rozhovoru pro Radio Wave, ale dostal se k němu až teď přes thrash metal, hardcore a black metal. Banánův projev teď připomíná ze všeho nejvíc zpěv frontmana belgické punkové skupiny Nations on Fire, kterou Kovadlina nezapře jako inspiraci. A ono čiré nadšení je něco, co dokážou punkové hymny Kovadliny zaznamenané na debutu předávat dál.
Metaforickými texty s ostrou hranou, s kterými Kovadlina stojí a padá, Banán střílí jak do vlastních řad (třeba v tracku Na plovárně), tak v nich odráží nenávistné tendence ve společnosti nebo mluví o nejosobnějších pocitech člověka, který šel svou cestou a naučil se přemýšlet o světě kolem sebe po svém. „Rozumět konkrétní bolesti na jatkách uprostřed stáda,“ zpívá ve skladbě Síla neuhnout. Oproti Hanbě je míň doslovný a nedává žádné kázání, k čemuž často podobně vyhraněné kapely sklouzávají.
Srovnávání s Hanbou se nevyhneme ani po hudební stránce, Kovadlina je syrovější a mnohem víc stojí v popředí kytara Libora Paluchy. Její typicky zvonivý fenderovský zvuk je poznávacím znamením kapely a známe ho taky například z jeho dronového projektu Tomáš Palucha. Kytaru doplňuje rytmická sekce s basákem Jiřím Kosem, jinak členem brněnských sludggerů Tummo nebo Repelent SS, a bubeníkem Regálem z jesenických romantiků Priessnitz, jehož rafinovaná a svižná hra na bicí je pro Kovadlinu nepostradatelná. Dokáže totiž pružně přecházet mezi melodickými pasážemi a rychlým hardcorem. V jednoduchosti je síla, o Kovadlině to platí bezpodmínečně. Přitom se neztratí, že se jedná o skvělé sehrané a zkušené hudebníky.
Hudební publicista Michael Azzerad v knize Our Band Could Be Your Life o americké nezávislé scéně 80. let vyjmenoval několik kapel, které měnily životy fanouškům – byli to Dinosaur Jr., Beat Happening nebo Black Flag. U nás by to byla raná hardcore/punková kapela Kritická situace. Ta fatálně změnila život Banánovi, jak sám často připomíná. Věřím, že deska Kovadliny dokáže dnes zasáhnout stejně silně ty, kteří se teprve hledají. Jedna skladba od Nations on Fire se v překladu jmenuje Nová naděje pro mrtvou scénu. Skvěle to sedí na to, co pak Kovadlina pro zakonzervovanou punkovou scénu znamená.
Hodnocení: 85 %
Kovadlina – Životy těch druhých (Damage Done Records, 2016)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
