Kubátko posílá z Nového Zélandu povedený elektronický pop

Jeho poznávacím znamením vždy každopádně byly česky zpívané texty, které si ve spojitosti s trendy elektronickou hudbou dovolil použít v českém kontextu jen málokdo. Čtvrté Kubátkovo album Aucklandia přichází po kratší umělecké pauze a je věnované novému domovu na Novém Zélandu. Kromě českých vokalistů tak tentokrát na desce hostuje třeba i několik Korejců.

U elektronických kutilů s nekonečnými možnostmi manipulace zvuků není v určité chvíli na místě otázka, jak něco udělat, ale spíš proč to dělat. Hned úvodní, titulní skladba Aucklandia působí dojmem řemeslně dobře odvedené práce, které ale chybí něco navíc. Následný Darius už přidává do mixu i zvláštní atmosféru a Don't Die nabízí perfektní mix divných efektů a éterického vokálu a stejně jako při Za hlavou nebo Storm si možná vzpomenete na Jona Hopkinse. Kubátko s vokálem umí pracovat na jedničku, instrumentální skladby – a těch je na desce dost – ale působí vedle těch vokálních trochu jako chudí příbuzní.

Kubátkovou největší zbraní vždy byli zajímaví vokalisté a často přicházeli z úplně jiných konců hudebního spektra. Na minulých deskách tak zářili třeba Šampón (Sporto, Prodavač) nebo Ondřej Pečenka (Folk3Mail). Na Aucklandii vsadil Kubátko na ženy a největší prostor dostávají Markéta Foukalová z české jazz-popové skupiny Lanugo a korejská zpěvačka Ohheejung. Zatímco hlas druhé jmenované má roli víceméně dalšího hudebního nástroje, Foukalová má větší prostor a s ním i české texty. A tady se hodí dodat bohužel. Kudy dál je hodně silný track, který ale sráží naivní veršovánky s rýmy jako bát/ptát (autorem textu je Tomáš Belko), a podobně bezobsažný je i druhý společný track Za tmou. Po přemýšlivých tématech Šampóna z minulých desek je to úkrok do omyvatelných metafor domácího středního proudu.

Kubátko – Aucklandia |foto: Beyond Belief

V Aucklandu našel Kubátko nový domov a materiál složený v novozélandské metropoli vyzařuje vyrovnanost a spokojenost, možná i proto se k němu lépe hodí ženské vokály. Což je ale pro jeho tvorbu zároveň i jisté nebezpečí – bez dramat a konfliktů by jeho hudba mohla celkem snadno sklouznout do žánru prefabrikovaných znělek pro reklamky. I po čtvrté studiové desce pořád platí, že Kubátko je asi nejtalentovanější český elektronický producent posledních let, který se navíc nebojí jít po vlastní cestě.

Hodnocení: 70 %
Kubátko – Aucklandia (Beyond Belief, 2014)