Kyšperský na novince Květů počítá vrásky a sleduje, jak plyne čas

8. červen 2017

On Air

Brněnský hudebník Martin E. Kyšperský se s folk-rockovou kapelou Květy na domácí hudební scéně pohybuje už od roku 2000. Posbírali několik žánrových Andělů i cenu Vinyla. Kyšperský natočil také několik sólovek, z nichž ta poslední Vlakem je plná jednoduchých elektronických zvuků. Předznamenala cestu, kterou se s Květy vydal na aktuální nahrávce Komik do půl osmé.

Album propagovaly zprávy o velkých změnách. Květy opustili houslista Albert Černý a basák Ondřej Čech, na jejich místo přišel klávesista a muzikolog Ondřej Kyas, který napsal také několik oper. Drobné elektronické aranže byly slyšet i na předchozích nahrávkách, ale novinka má představovat nový hudební kabát, v Kyšperského případě možná spíše svetr. Bohužel ale nemá tak výstřední střih nebo křiklavé barvy. Snad aby neurazil staré fanoušky.

Podobný pokus, jak ozvláštnit svůj sound, udělali se svou poslední deskou i ústečtí Houpací koně. Zatímco ti ale hledají inspiraci pro texty v bistrech, nonstopech a nádražkách, Kyšperský v nich obvykle otevírá staré rány, počítá vrásky, užívá si denního snění a následně listuje snářem. S novým albem se nicméně zdá, že Kyšperského texty jsou jaksi civilnější, popisuje své pocity bez berliček nastavovaných metafor. Hned v úvodní skladbě Kouzelník zpívá, jak mu osmnáctiletí kluci vykají. „Protože mám šedivý vlasy, koukají se na mě jako pána, co o životě něco ví. Jenže já vím kulový,“ přiznává tu na rovinu člověk, o kterém se píše jako o mluvčím dnešních třicátníků a jehož písně promlouvají i k daleko mladším lidem. „Tahá králíky z konzervy pro veselý tváře i pohřební,“ jak zpívá ve stejné písni.

Na albu Komik do půl osmé je nejsilnější v pomalých intimních skladbách, jako je právě Kouzelník, Odpočinout nebo Datel s jemným elektronickým podkladem, kde se nejlépe projevuje jeho písničkářský rukopis: „Na polní cestě nezáří tvůj spalující stesk, to se jenom blíží kulový blesk. A to, co tě kouše, není svědomí, to je svetr černý.“ Když už elektronika na desce vystoupí o něco výrazněji, jako by Květy měli potřebu vyvažovat takové písně přímočarým bigbítem v Holka nebo Vzhůru, aby dali fanouškům, co chtějí. Kyšperský se také snaží trochu osvěžit svůj vokální projev. V refrénu skladby WNS předvádí něco, co se blíží scatování nebo připomíná fyzické básnictví Petra Váši z brněnské kapely Ty Syčáci. Ti sice Květy ovlivnili především v začátcích, ale tato poloha Kyšperskému vyloženě nesluší.

Moc alternativní pro domácí mainstream a někdy moc pop pro alternativu, pořád to jsou ty staré Květy, i přes pokusy s elektronikou. Její použití neznačí úplně novou kapitolu kapely, protože snahy přidávat nové zvuky a obměňovat sestavu jí byly vlastní vždy. Písničkář Martin E. Kyšperský umí člověka zaujmout. Je to vypravěč, který dovede na posluchače přenést smutek nebo radost vyvěrající z banálních situací – jako když na vás vyskakují vzpomínky při úklidu ve skříni nebo když si zouváte boty u mámy v předsíni. A tak dobře jako on to u nás zvládá málokdo.