Lesní zvěř je na desce krotká, 100°C fungují jenom na festivalech
100°C a Lesní Zvěř jsou kapely, které se na české scéně průměrně pohybují zhruba patnáct let a obě z nich si za tu dobu dovedly udělat spoustu fanoušků. Shodou okolností teď obě formace vydávají nové desky a přestože žánrově spolu nemají mnoho společného, něco je přece jenom spojuje – jak 100°C, tak Lesní Zvěř totiž znějí lépe na pódiu než ve studiu.
Lesní zvěř je na desce krotká
První desku připravovala brněnská kapela Lesní zvěř devět let, na tu druhou jim stačilo „jenom“ pět. Tyhle prostoje jsou logické, sami členové skupiny mluví o tom, že se jejich hudba dostává na album velmi těžko, v živém podání je často improvizovaná a živelná a na desku je nutné ji zkrotit. To je daleko větší problém než fakt, že kombinování jazzu, hip hopu a ozvuků taneční hudby už je podle trendařské optiky dlouhé roky za zenitem.
Nebýt dechů Filipa Nebřenského, díky kterým se Lesní zvěř místy přibližuje těm nejlepším momentům třeba takových Jaga Jazzist, byla by údajně velmi osobní deska Movable Feasts jenom souborem poměrně krotkých skladeb bez života. Zpěv Miloše Rejska a klavírní hra Jiřího Hradila má sice působit naléhavě, ve výsledku je ale těžké v muzikantském umu rozklíčovat jakékoliv emoce.
Nejsvětlejším momentem je nakonec jediná česká skladba Ještě je co ztratit, ve které vystupuje básník Jan Těsnohlídek. Ten dokázal odhodit svoji masku rebelantského veršotepce a shodil sám sebe pomocí role gymnaziálního recitátora, který tenkým hláskem deklamuje pubertální veršíky o tom, že něco bylo a už není. Kdyby se podařilo na album dostat víc podobného humoru, možná by bylo jako celek o něco organičtější. Pokud tedy opravdu jde o humor.
Hodnocení: 45 %
Lesní zvěř – Movable Feasts (Indies Scope, 2014)
100°C fungují jenom na festivalech
Kapela 100°C už se na české scéně pohybuje šestnáct let, v těchto dnech vydává svou čtvrtou desku nazvanou Freaky Boys a nezdá se, že by měla v plánu na svém obrazu cokoliv měnit. Za dlouhé roky své existence se vyprofilovala dostatečně – jednou nohou ve festivalovém mainstreamu, který nejlépe vynikne právě na prosluněných open air koncertech, druhou nohou v aktuálních trendech nezávislé hudby, které kombinují kytarové indie popěvky s tanečními prvky.
Freaky Boys simuluje procházku hudebními trendy, které ovládaly scénu během posledních deseti let – třetí skladba Nobody Feels Good otevřeně navazuje na vlnu tanečních kytar, kterou nejvýrazněji vířili třeba Franz Ferdinand nebo Bloc Party. V písni Dead Hero jsou zase zjevné ozvuky dubové hudby se všemi bublavými basami a ozvěnami. Pro nahrávku mluví i přítomnost hostující zpěvačky Sabiny Feldmanové, díky které je deska žánrově pestrá a nikdy neustrne na jednom místě.
Produkce a zvuk jsou na dobré úrovni, o něco horší je to ale s tím nejdůležitějším, totiž se samotnými hudebními nápady. Kromě singlu Eye For An Eye není na albu opravdu chytlavý song, a právě proto nemá smysl desku poslouchat doma. Materiál z Freaky Boys bude fungovat tam, kde je ostatně skupině nejlépe – totiž na už zmíněných letních festivalech.
Hodnocení: 60 %
100°C – Freaky Boys (self-released, 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
