Mark Pritchard na ambientní desce roku mění primitivní v posvátné

Jeden ze základních stavebních kamenů, ze kterých je složen kultovní a bezmála sektářský status Boards of Canada, leží v tracku Aquarius z debutové desky Music Has The Right To Children. Skladbu, která je opentlená dadaistickým recitováním pochroumaných číselných řad, žene dopředu beat vysamplovaný ze stejnojmenné písně z muzikálu Hair – a právě spojení devadesátkového elektronického étosu s dřevnatou hippie hymnou dělá z téhle skladby tak magický zážitek.

V Austrálii usazený producent Mark Pritchard, který je stejně jako Boards of Canada dlouhodobě spjatý s britským labelem Warp, používá na své aktuální desce Under The Sun podobné triky. V něčem jde ale mnohem dál – do ústřední skladby You Wash My Soul si jako hostující vokalistku přizval americkou písničkářku Lindu Perhacs, jejíž debutová nahrávka Parallelograms z roku 1970 má v kruzích divného folku pověst svatého grálu. Právě okamžik, kdy mrtvý sample ožívá a potkává se s postupy, které s ním mají na první poslech jenom málo společného, je pro desku Marka Pritcharda určující.

Album Under The Sun z bohaté diskografie Marka Pritcharda výrazně vystupuje – opouští klubový kontext a nijak se nevztahuje k digitálnímu dancehallu projektu Africa HiTech nebo k instrumentálnímu hip hopu říznutému dubstepem projektu Harmonic 313. Na pomyslné žánrové mapě se překvapivě daleko víc blíží vřelým analogovým krajinám průkopnice syntezátoru Suzanne Ciani, zapomenutým akustickým singlům Pink Floyd v období dvojalba Ummagumma nebo třeba samplovým hrátkám hauntologického labelu Ghost Box.

Nahrávka, jejíž poslech i díky fantaskním vizuálům Jonathana Zawady připomíná procházku po některém z měsíců dosud neobjevených planet, má jenom málo záchytných bodů. Když se ale vynoří z hustých vod ambientních smyček, připomínají antické pilíře – působivá skladba Beautiful People s hostujícím Thomem Yorkem a čarovným samplem flétny je podobně znepokojující jako ty nejlepší kusy z legendárního soundtracku k filmu The Wicker Man. Give It Your Choir, se kterou vypomohl kolega z labelu Warp Bibio, zase zní, jako kdyby už zmínění Boards of Canada po desce Campfire Headphase nenastoupili cestu do syntezátorové apokalypsy, ale pokračovali by ve fúzování analogových zvuků s folkem. Tenhle koncept Pritchard dotahuje do dokonalosti se zmíněnou Lindou Perhacs.

Mark Pritchard – Under The Sun|foto: Warp Records

Tracky s hostujícími vokalisty, ke kterým patří ještě skladba s newyorským rapperem Beansem, jsou vrcholem desky, Under The Sun ale funguje hlavně jako jednolité dílo, a to i přesto, že se Pritchard přidal k současnému trendu a stopáž natáhl sedm minut přes hodinu. Z každého tónu je totiž cítit, že Pritchard nosil podobnou desku v hlavě dlouhé roky a ne náhodou právě pro tuhle nahrávku použil svoje občanské jméno. Under The Sun je velmi osobní album, které nekomentuje žádné trendy, ale bere posluchače na dlouhý eskapistický výlet. Je v tom cosi primitivního a ritualistického, album je ale plné okamžiků, které jsou téměř posvátné a nerozklíčovatelné pouhým rozumem.

Hodnocení: 90 %
Mark Pritchard – Under The Sun (Warp, 2016)