Mirel Wagner dýchá hlínu a vyvolává duchy
Ingredience louisianských voodoo rituálů, blues 20. let minulého století, caveovské brutality a severské melancholie – posedlost hledat ve smrti krásu rozvádí finská písničkářka Mirel Wagner i na své druhé desce When the Cellar Children See the Light of Day, která vychází na legendárním Sub Popu. Kouzlo je tentokrát ale silnější.
Začátkem června tohoto roku našla finská policie ve sklepě jedné z bytovek ve městě Oulu na severozápadě země těla pěti novorozeňat. Sousedé policii zavolali kvůli silnému zápachu. Pětatřicetiletá žena se podle oficiálního policejního prohlášení přiznala, že tři z nich zemřely doma při porodu před pěti až deseti lety. Co tam dělají další dvě mrtvoly, už schopná říct nebyla. Tou dobu už měla písničkářka etiopského původu žijící ve Finsku – Mirel Wagner – několik týdnů dokončenou druhou desku When the Cellar Children See the Light of Day, na které otevírá nejtemnější sklepení lidské duše. Její příběhy taky nekončí dobře.
Fascinace smrtí v nejrůznějších podobách protínala i její eponymní debut z roku 2011, který vydala na nezávislém labelu Kioski. Pronikavá akustická kytara, něžný projev naplněný smutkem i beznadějí zároveň a příběhy estetizující smrt mají uhrančivou moc podobnou Murder Ballads Nicka Cavea. „Na můj polibek odpověděla shnilým jazykem / ani smrt nás nemůže rozdělit,“ zpívá třeba ve skladbě No Death, skrývající pod metaforami motiv nekrofilie.
Wagner čerpá inspiraci z bluesových kořenů podél řeky Mississippi a amerického folku první poloviny 20. století, a jelikož ji pod sebe vzal zavedený seattleský label Sub Pop, dokazuje, že odkaz tradičního písničkářství – kytara a zpěv – je živý dodnes a pořád stejně silný. Druhé album už není tak hudebně přímočaré, ale zachovává si formu. Jsou na něm slyšet i pianové aranže, elektrická kytara, cello nebo třeba sborový zpěv v dříve vydaném singlu Oak Tree, především díky spolupráci se skotským skladatelem Craigem Armstrongem.
When the Cellar Children See the Light of Day je jako sbírka povídek blížících se nepatrně atmosférou příběhům z knížek Davida Vanna nebo Cormaca McCarthyho. Smrt tady ale v textech nikdy nevidíte, hledáte ji v obrysech temných lesů, kde máte pod dubem ustláno na lóži z kořenů a listí, na půdě otcova domu nebo v zemi dýchajíce hlínu. Wagner ve svých třiadvaceti píše podezřele vyzrálé písně skrývající nevyslovitelnou hrůzu, až se člověk nemůže ubránit pocitu, že v duchu bluesových mýtů uzavřela smlouvu s ďáblem.
Hodnocení: 85 %
Mirel Wagner – When the Cellar Children See the Light of Day (Sub Pop, 2014), 30 min.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
