Monotype Records: Když Poláci dělají hluk, tak mezinárodně
Přeshraniční pohled na polské vydavatelské labely odhaluje jeden břitký rozdíl mezi českým Gottlandem a zemí našich severovýchodních sousedů. Poláci zkrátka nikdy neměli komplex požádat o spolupráci bližního svého ze světové scény, a to včetně velkých jmen. Zatímco v Česku aby člověk pohledal vydavatelství, které samozřejmým způsobem vydává slavné Američany, Japonce, Brity nebo Němce, pak v Polsku je jich hned několik. A dobrou případovou studií je značka Monotype Records.
Tenhle label, založený v roce 2005, se zaměřuje na alternativní zóny: elektroniku, experiment, post jazz a nejednou i drtivý, nátlakový noise. Ne, že by ignoroval polské umělce, naopak jim dělá velmi dobrou službu: mimochodem neakceptuje zasílané demosnímky a položky do katalogu si volí vybíravě a samostatně. Vedle toho tu ovšem ve spolupracích i samostatně defilují světová jména – newyorská postpunková kněžka Lydia Lunch, noiser Kevin Drumm, mistrný i potměšilý hráč na magnetofony Jason Lescalleet, americké hlukové družstvo To Live and Shave In L. A., japonští postdigitální improvizátoři Toshimaru Nakamura nebo Tetuzi Akiyama, americký postjazzman Nate Wooley nebo třeba britský saxofonista John Butcher. Mohli bychom pokračovat jmény, která prosákla na globální scénu z Barcelony, Stockholmu nebo Sydney.
Zdá se, že polský Monotype v tomhle punktu bystře a plodně využil vydavatelskou krizi, která přišla s rychlým internetem: přece jen se západoevropská centra lehce zachvěla a labelů, které ekonomicky umí zacházet s alternativou, ubylo. V téhle situaci se objevil moskevský Mikroton anebo právě polský Monotype – a vyslal nový typ zprávy. Ta zní: hudba a její scéna jsou dnes beztak výsostně mezinárodní a bez národních příznaků: proč tedy nevydávat světovou hudbu na nových místech, pro která je tenhle úkol prestiží a čímsi neomšelým.
Mám v ruce nové tituly z Monotype, v nichž figurují třeba hráči z australských The Necks – a říkám si, že Poláci měli tenhle zdravě sebevědomý světový náběh přece jen už po většinu 20. století. To k nim se jezdilo za světovou avantgardní vážnou hudbou na festival Varšavská jeseň, to k nim jezdili čeští milovníci jazzu třeba na Milese Davise. Dnes drží tu nejviditelnější štafetu krakovský festival Unsound, který si vydobyl už i svou newyorskou edici a pro své akce získal velká jména všeho druhu – od geniálního producenta Briana Ena po hudbymilovnou pornoherečku Sashu Grey.
A koneckonců ani česká scéna není izolovaná od polských vydavatelských aktivit. Čistá elektronika Michala Rataje, klavírní zvuky z černobylské oblasti na albu Elišky Cílkové, soundartová spolupráce Lukáše Jiřičky nebo první vydání archivní elektronické hudby Zdeňka Lišky z české sci-fi Ikarie XB-1: to všechno mají na svědomí polské labely. Jejich samozřejmá ignorance národních hranic v hudbě by pro nás mohla být v mnohém inspirativní.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
