Mourn stojí na špičkách a natahují se ke slávě
Katalánská čtveřice Mourn nefunguje podle zavedeného klišé o tvrdé a především dlouhé cestě k úspěchu. Jejich debutová eponymní deska pro kapelu znamenala tour po USA, koncertování na největších evropských festivalech a příslib další kvalitní garážové kytarovky do budoucna. A to vše v době, kdy bylo většině členů Mourn pouhých sedmnáct let.
Nová nahrávka Mourn budí zájem všude, kromě rodného Španělska. K nemožnosti dosáhnutí dohody s tamními promotéry a vydavateli se vyjádřil i Mike Sniper, boss amerického labelu Captured Tracks, jehož filozofie objevování mladých talentů má na úspěchu Mourn lví podíl. „Kapela, která dostala nabídku předskakovat takovým jménům jako DIIV nebo Cymbals Eat Guitars, nemá ve Španělsku naplánovanou jedinou tour, a její nová nahrávka tam dokonce ani nevyjde.“ Problém Mourn se tedy ironicky odehrává přesně na opačné rovině, než na které bojují české kapely o prosazení se do zahraničí. Samotní Mourn se k tématu staví se stejným postojem, jaký si banda loserů v tričkách Ramones vypěstovala už na střední: Nezajímá nás, že nás nechcete, my si stejně pojedem svou.
Právě nádech teenagerského rebelství a zpupnosti je svěží přísadou, která naivitě textů Ha, Ha, He! přidává na atraktivnosti. I když je název desky inspirován básněmi Williama Blakea, poezie Mourn čerpá z každodenního života nepochopených středoškoláků. Howard je ztělesněním jejich společné školy, Fry Me příběhem o falešném příteli, Second Sage inspirovaly hodiny hraní The Legend of Zelda a Irrational Friend zase kamarád, který se s nimi kvůli žárlivosti své přítelkyně musel přestat stýkat. Mourn si ale neodpustili ani malé politické rýpnutí v songu President Bullshit, ve kterém si utahují z Mariana Rajoye, posledního španělského premiéra. „Doufám, že se o tom nedozví vláda, protože bychom klidně mohli jít do basy,“ dodává s nadsázkou vokalistka Jazz Rodríguez Bueno.
Z instrumentálu Ha, Ha, He! naopak čpí vyspělost a sebevědomí. Mourn staví na neobvykle vybrnkávaných ostrých riffech, hravosti basových linek a na pilu tlačícím vokálu, který připomíná často vzpomínanou inspiraci PJ Harvey. Fakt, že se Mourn v průběhu desky trochu opakují a sklouzávají k monotónnosti, zachraňuje příjemná půlhodinová stopáž a momenty podobné refrénu songu Storyteller, kdy kapela zpomalí a dává průchod vzteku a vyhroceným emocím.
Možná je trochu nefér Mourn prvoplánově soudit na základě jejich věku. Ten jim sice momentálně hraje do karet, ale zároveň potvrzuje i to, že ještě zdaleka nevyčerpali všechny rezervy a potenciál. Stejně jako na první desce je i z Ha, Ha, He! slyšet, že Mourn míří vysoko. Zatím ale spíš trochu nejistě stojí na špičkách, a aby dosáhli na úplný vrchol, potřebují ještě o kousek vyrůst.
Hodnocení: 70 %
Mourn — Ha, Ha, He! (Captured Tracks)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
