Na menu Japanese Breakfast se podává vyprošťovák pro smutné duše
Nová nahrávka písničkářky Michelle Zauner pod hlavičkou projektu Japanese Breakfast vznikala v těžké životní situaci. Po takové zkušenosti by měl každý právo na nahrání té nejsmutnější desky vůbec. Její vyznání se ale nečekaně vyhnulo uplakaným klišé a Psychopomp je pomníkem všeho hezkého, o čem vztah matky a dcery může být.
Poté co se zpěvačka dozvěděla, že její matce diagnostikovali rakovinu, přestěhovala se zpět do malého města v Oregonu. Náladu posledních společných dnů přetransformovala v pomyslný memoár jejich vztahu. Jádro novinky Zauner, která je zároveň kytaristkou a zpěvačkou nepříliš známých Little Big League, je tvořené především starším materiálem ze dvou demíček jejího sólo projektu Japanese Breakfast. Ten nyní úspěšně zrecyklovala a vytvořila z něj plnohodnotnou nahrávku. Ložnicový šum z větší části nahradila dreampopovým nádechem nostalgie, tóny syntezátorů i kytary se ve výškách vlní v lo-fi rozladěnosti a rytmy vybízí k smutným tanečkům v útulném pokojíčku.
Přesně odtud totiž vychází intimita, která Psychopomp dodává pietní, přesto milý a smířlivý nádech pokojových vzpomínek. V úvodní In Heaven Zauner popisuje prázdnotu vzniklou po smrti její nejbližší, songy The Women That Loves You nebo Everybody Wants To Love You jsou naopak klasickými letními lovesongy o vyměňování si kartáčků a společně promarněných víkendech. Zauner totiž nechce smrt matky oplakávat, ale k tragické životní události přistoupila tak, že zhudebnila všechny pocity, které jí dospívání s ochranou milovaného rodiče nabídlo.
To ale neznamená, že se na Psychopomp nenašlo místo pro melancholii. Právě stejnojmenný instrumentál je zadumanou předehrou pro baladu Jane Cum, dojemnou lo-fi symfonii o odevzdání se momentální ztracenosti. „Bezcitné zvíře se krmí na mém mase,“ zpívá Zauner za gradujícího doprovodu naléhavých smyčců a úderů tympánů. V kytarovce Heft nad temnou budoucností vyzrává tím, že ji zkrátka pošle někam, ale melancholie opět vrací úder hned v druhém instrumentálu Moon on the Bath. Poslední Triple 7 je mým osobním favoritem a tečkou, která desku uzavírá křehce vyšeptávanou větou: „V noci jsem někdo jiný.“ Při jejím poslechu po zádech přebíhá mráz.
Síla desky je především v tom, že Zauner dokázala najít světlo i v těch nejtemnějších etapách a momentech lidského života, o kterých zpívá s nenucenou křehkostí a optimismem. Její zpráva je jasná – smrtí nic nekončí a nemá cenu truchlit navěky. Psychopomp je skvělým vyprošťovákem a útěchou pro ty, ke kterým právě teď život není zrovna nejshovívavější. Dokázala to Michelle, dokážeš to i ty.
Hodnocení: 80 %
Japanese Breakfast – Psychopomp (Yellow K, 2016)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
