Napalm Death jsou stále metalovými alfa predátory

Britští Napalm Death kropí metalovou scénu olovem proti-systémového hněvu už od raných 80. let, kdy kapela začínala tvořit na pozadí hornických stávek a anarcho-punkového hnutí. A zatímco se v průběhu desetiletí mnohé metalové ikony uchylovaly k překvapivým experimentům a následným nepřekvapivým pokusům usmířit si fanoušky „zaručeně upřímným“ návratem ke kořenům, britská mlátička soustředěně pilovala svůj jedinečný projev na pomezí grindcoreu a death metalu.

I když člověk často slýchal na adresu předchozích alb reakce typu „prostě další Napalm Death, co chcete slyšet víc“, parta kolem basáka Shanea Emburyho a vokalisty Barneyho Greenwaye se nikdy nestala kolovrátkovou parodií sebe sama. Lepší důkaz než aktuální nahrávku Apex Predator – Easy Meat ani nelze předložit. Už dlouho neměla řadovka Napalmů tak ostrý a průrazný zvuk, který nekompromisně párá bubínky. Už dlouho nezněl jejich žánrový mix tak vyváženě, kompaktně, a přitom pestře.

Apex Predator je na jednu stranu hloubkovým vrtem do minulosti kapely, až k blátivým začátkům, kdy se grindcore rodil z kombinace špinavé punk/crustové energie a thrashmetalové agrese. Kapela ale nepouští svou fascinaci techničtějšími deathmetalovými prvky a prudkými zlomy. Tam, kde předchozí deska Utalitarian upadala ve své brutalitě do lehké letargie, je Apex Predator dokonale vystavěnou a vygradovanou sondou do všech vývojových stadií kapely.

Napalm Death: Apex Predator – Easy Meat |foto: Century Media Records

Brutální drive většiny skladeb evokuje vrcholy kapely v 90. letech, kdy se na albech jako Utopia Banished, Fear, Emptiness, Despair nebo Inside The Torn Apart destilovala esence, která z Napalm Death dodnes dělá inspirativní solitéry. Apex Predator zároveň přichází s dalším sarkasticky provokativním výpadem proti degenerujícímu systému, který inspirovala nedávná tragédie v bangladéšské Dháce. Metafora alfa predátora nápaditě prostupuje celým albem, ať už se jedná o výsměšné modlitby „submisivní kořisti“, která se dává všanc soudobým štikám kapitálu, kryptické výpady proti sociální nespravedlnosti, přeměny věcí v pouhé komodity, nebo pokřivené obrazy zmanipulovaného davu, který se zřekl „přirozeného růstu“ a otupěle požírá balíčky s plesnivějícími vnitřnostmi ve slevě (vizuální motiv alba). Člověk jako bezzubá bestie, která bezradně konzumuje sebe sama.

Zrezivělá, obludná mašinérie hněvu, která se na Apex Predator pomalu, ale neodvratně dává do pohybu, nezní jako profesorský traktát veteránů. Hněv, frustrace a naléhavost tu nejsou o nic méně autentické než na průkopnickém debutu Scum. Kapela samozřejmě instrumentálně i skladatelsky vyzrála, ale v jádru zní její hudba pořád stejně nespokojeně, natlakovaně a sugestivně, aniž by v současné záplavě extrémních kapel působila jakkoli anachronicky nebo podřadně.

Patnáctá řadovka Napalm Death si na alfa predátora hrát nemusí. Má ho pevně vepsaného v genech.

Hodnocení: 90 %
Napalm Death: Apex Predator – Easy Meat (Century Media, 2015)