Narkoleptický GAS vstupuje podruhé do stejného lesa

Jako dítě se Wolfgang Voigt rád procházel v lese Königsforst nedaleko svého rodného Kolína nad Rýnem. Když si pak o několik let později vzal na jednu procházku LSD, změnilo to úplně vnímání tohoto místa. Už jako zavedený producent minimalistického techna (Love Inc., Mike Ink) přišel v polovině deváté dekády s konceptem ambientní hudby, která je stejně majestátní jako ony lesy a zároveň odráží jejich zemitost. Drony syntezátorů či smyčcových nástrojů spojil Voigt s neúprosným kopákem na čtyři doby, celé to ponořil do efektů šumů a praskání a vznikl jeden z nejoriginálnějších zvuků na scéně experimentální klubové hudby. Byl to trochu ambient, trochu techno, trochu dub, všechno ale přísně neuchopitelného a těkavého skupenství jako plyn, který dal projektu jméno. Pod pseudonymem GAS vydal v letech 1996 až 2000 čtyři alba s fotografiemi lesa na obalu. Sedmnáct let poté, co Voigt svoje nejslavnější producentské jméno opustil a věnoval se skládání přímočaré klubové hudby pod vlastním jménem, se k němu vrací na novém albu Narkopop.

Voigt svoje nejslavnější alter ego připomněl v roce 2008, kdy čtyři desky GAS vyšly poprvé na kompaktu pod názvem Nah und Fern. Vloni se pak jeho diskografie (kromě první desky) dočkala ještě sběratelského setu nazvaného Box a GAS příležitostně oživoval hudební personu i prostřednictvím DJských setů. Že se ale Voigt rozhodl v roce 2017 vrátit k dvě dekády starému konceptu a vydat album nového materiálu, bylo přece jen trochu nečekané. Všechny ingredience jsou na místě – pompézní wagnerovské smyčce, neodbytný buchar i osobitá, rozmlžovacími efekty umocněná atmosféra, která je snad tentokrát ještě uhrančivější a magičtější.

Říká se, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky, platí to ale i o lese? Když GAS vydával své klasické nahrávky v druhé polovině devadesátých let, byl součástí avantgardy klubových producentů, kteří chtěli vykročit z úzkých hranic spotřební taneční hudby. Ne náhodou se jeho domovem stal frankfurtský label Mille Plateaux, specializující se na abstraktní elektroniku. Voigt už ovšem v té době spoluprovozoval jiný kultovní německý label Kompakt (s Michaelem Mayerem a Jürgenem Paapem). Od začátku tisíciletí zde kurátoruje výroční kompilace Pop Ambient, jež navazují na ducha poslední desky GAS, nazvané Pop. Slovo „pop“ zde ale nemá nic společného s unifikovanou masovou zábavou, spíše odkazuje na vytržení ambientu ze znuděného eskapismu spojovaného s žánrem. I comebacková novinka GAS Narkopop vyznává intenzitu a bezprostřednost hudby, byť ponořenou v zvláštním oparu drogového rauše na pomezí spánku.

GAS – Narkopop|foto: Kompakt

Vydávat se do očíslovaných skladeb z desky Narkopop je trochu jako pustit se na cestu hustým lesem, v němž po chvíli ztratíte směr. Grandiózní syntezátorové drony z Narkopop 6 či opulentní smyčce z Narkopop 9 už mají bezmála parametry filmové hudby, ostatně Voigt se údajně silně inspiroval hudbou z filmu Mulholland Drive z pera Angela Badalamentiho. To je ale jen malé ozvláštnění formule, která funguje stejně dobře jako před dvěma dekádami. Narkopop je připomenutím výjimečné estetiky, s níž GAS kdysi posunul ambient do nového teritoria. Nic zásadně nového už ale v roce 2017 nepřináší.

GAS – Narkopop (Kompakt, 2017)
Hodnocení: 75 %