Oči nestačí. Field recording odhaluje místa z jiné perspektivy
I místo, kterým denně procházíte, se vám díky field recordingu najednou může ukázat z jiné perspektivy. Nahrávání míst vám tak přináší jedinečný úhel pohledu a detaily, kterých byste si jinak nevšimli. Rekordér má schopnost zachytit a ukázat souvislosti míst, které nám běžně unikají.
„Terénní nahrávky jsou záznamy zvuků okolí, ať už městského prostředí, nebo přírody, nebo detailnějších zvuků, které si vyhledáte v prostředí, které vás zajímá. Mě to učí líp poslouchat, naslouchat okolí, všímat si detailů, všímat si těch příjemnějších zvukových stránek, ale vědět i o těch negativech, kterých je hlavně město plné, uvědomuju si například, jak moc jsme zamoření auty, letadly, vším tímhle zvukovým smogem,“ vysvětluje mi jeden z lektorů sobotního workshopu, audio-umělec a hudebník známý mimo jiné z projektu Gurun Gurun, Jára Tarnovski. Workshop terénního nahrávání (neboli field recordingu) pořádá s Šárkou Zahálkovou, členkou kolektivu Offcity, který zkoumá a tvoří v městském prostoru.
Zatímco nás lektoři seznamují s různými typy rekordérů (mezi kterými nechybí ani snímač elektromagnetických vln) – nahráváme za chůze v karlínských vnitroblocích, v keřích nebo na kamenitých cyklostezkách – dávají nám tipy nejen ze svých osobních zkušeností s nahráváním.
„Ještě tak zhruba před třiceti lety se terénní nahrávání používalo hlavně pro etnografické účely, tam také zasazujeme počátek a primární funkci field recordingu – mapování tradiční hudby Asie, Afriky nebo pro edukativní účely rozpoznávání zvuků ptáků, žab, savců. V poslední době s nástupem digitalizace se z toho stává samostatná disciplína. I tím, že se zlevnily a zmenšily nahrávací zařízení, tudíž jsou praktičtější a dostupnější, to spousta lidí vnímá jako doplněk nebo alternativu k hudbě nebo součást nějakého zvukového světa, kde nerozlišují, co je hudba a co jsou terénní nahrávky, berou to jako zvuky, které je příjemné zachycovat a poslouchat,“ vysvěltuje kontext Jára.
Možná byste se podivili nad člověkem s diktafonem soustředěně pozorujícím šumění keře u cesty, field recording je totiž mimo jiné založen na větším soustředění se při vnímání okolí, ať už toho, které kolem sebe máte každý den (a o to méně už si pak všímáte drobných detailů), nebo prostředí zcela nového. Naše heterogenní soustředěná skupinka se sluchátky a rekordéry tak mohla pro náhodné kolemjdoucí působit až komicky, když jsme střídavě poslouchali listí nebo se snažili zachytit bezprostřední moment nečekané akce kolem.
Šárka Zahálková nám pak v další z pauz opisuje její využití nahrávek v rámci mapování města a seznamuje nás s umělci a instalacemi, které pracují se zvukem. Tedy umění a veřejný prostor jsou další pole, ve kterých se s field recordingem lze setkat. Jára pak používá terénní nahrávky mimo jiné ve své hudební tvorbě.
„Ta práce i to vnímání je hodně individuální. Žijeme hudební tradici, která je vázaná na temperované ladění, a spousta muzikologů nebere věci, které v tomhle ladění nejsou, jako hudbu. Pro mě to hudba je. Nebo se na to můžu podívat i z druhého pohledu: já sám sebe, ačkoli dělám i komponovanou hudbu, nepovažuji za hudebníka, ale spíše za člověka, který pracuje se zvukem obecně. Mě zajímá zvuk. Do mého světa tedy spadá jak komponovaná hudba, tak field recordings a je to pro mě rovnocenný. V tvorbě pak obě roviny také prolínám, ale ne v rámci nějakého konceptu, ono si to většinou řekne ‚samo‘. Vydávám i nahrávky, které jsou bez jakékoli manipulace, v syrovém stavu, to jsou ty šťastné momenty, kdy už k tomu není co dodat,“ popisuje Jára.
Vydáváme se zpět do karlínské zvukové džungle. Ti odvážnější z nás dokonce až do metra nebo na přívoz, kde zachycují útržky rozhovorů, plynule navazujících na zvukový smog velkoměsta – výtahovou hudbu v pozadí, motory aut, vítr v potrubí… Konečně si při poslechu svého – zdánlivě tichého – okolí plně uvědomuji, kolik drobných detailů mi každý den uniká, je vzrušující zachytit moment, který mi připadá něčím neobvyklý. Odpoledne pomalu končí a přelévá se do podvečera, lektoři zapojují bedny a navzájem posloucháme nahrávky, ze kterých vznikl finální záznam našeho audio odpoledne. Záznam krásně ilustruje, jaké to je, zaposlouchat se do města jinak, než jste zvyklí.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
