Od Circusu až po pohřeb Mumie aneb hudební kluby v Ústí nad Labem
„Rodilí Ústečáci moc podléhají pesimismu, i když je tu spoustu kreativních lidí, kteří pro město dělají spoustu věcí,“ tvrdí Jan Civín, který se mezi činorodé lidi sám může počítat. Spoluvlastní Café Max, které spolu s Experimentálním prostorem Mumie a dalšími podniky v Ústí zajišťuje kulturní dění. Co všechno se tu děje po večerech a jak vypadala ústecká klubová scéna před lety?
„Ještě si pamatuju legendární klub Čtyřka, rokáč a posléze taneční klub devadesátek,“ vzpomíná za barem svého Café Max Jan Civín, který se do Ústí nad Labem vydal kvůli studiím, ale nakonec se do města industriálně dekadentní romantiky zamiloval a zůstal tu. „Zažil jsem taky největší slávu klubu Doma, který funguje dodnes, ale trochu skomírá. Před čtrnácti lety tu byl rozmanitý program, od Vodňanského a Skoumala až po DJe Trávu. Zažil jsem tu i koncert Transglobal Underground.“ Civínova komorní kavárna a klub Café Max se orientuje spíš na menší akce, ať už to jsou literární večery časopisu H_aluze, koncert slovenských Longital, nebo pravidelné vzdělávací večery: „Lidi mají nejradši středeční přednášky. Z legrace tomu říkáme univerzita druhého věku.“
Co se týče kulturního vzdělávání, už devět let se úspěšně daří výuka v Experimentálním prostoru Mumie. Klub vede Petr Kuneš, který se nějakou dobu pohyboval už v legendárním ústeckém Circusu. Podle Kunešových slov zažíval Circus nejlepší léta v letech 2003–2005, kdy ho zdobila barevná dramaturgie. Pak se začal orientovat směrem k punku a před dvěma lety skončil v dluzích. Už v té době mu ale šťastně konkurovala Mumie, prostor, který nabízí bar, ale i kino a hlavně dramaturgicky skvěle zvládnuté, intimně laděné koncerty: „Byl tady třeba americký rapper Astronautalis, ten sem jezdí rád, už tu byl potřetí. Výborné rockové trio Pontiak, polské duo Rebeka. Minulý týden přijela post-hudba a Neřvi mi do ucha,“ jmenuje Petr Kuneš ty nejzajímavější návštěvníky z poslední doby. Filozofie výběru kapel je celkem jednoduchá. Kuneš si zve většinou menší projekty, technicky i finančně nenáročné, ale zároveň dostatečně zajímavé. V tomto ohledu se Mumie podobá například pražskému klubu 007 Strahov.
Mumie je ojedinělá i tím, že se okolo ní semkla ústecká hudební scéna, kterou tvoří například OwL nebo Houpací koně. Že se tu kapely cítí jako doma, poznáte třeba podle vysprejovaného loga z posledního alba koní Everest po stěnách klubu. Petr Kuneš si oblíbenost Mumie u muzikantů vysvětluje jednoduše: „Když se v kině nepromítá, funguje jako zkušebna.“ Kromě koní a sov sem na pravidelná soustředění dojíždějí i další kapely, například Prodavač.
Sám Kuneš ve svém klubu nejraději vzpomíná na koncert již zmíněných Pontiak: „Je to asi dva, tři roky nazpátek. Neměli žádné přehnané požadavky, najednou začali hrát – ta interakce byla úžasná. Není tu pódium, máme tu víceméně koncert v obýváku. Říkal jsem si, takhle to má být, takhle to má smysl.“
Desáté narozeniny Mumie dost možná neoslaví. Soukromý majitel má s místem jiné úmysly a Petr Kuneš se k hledání náhradního prostoru staví spíš skepticky. Nezbývá než doufat, že někomu v Ústí bude Mumie chybět třeba tak, jako Petru Kunešovi a Janu Civínovi chyběl třeba Circus. Mumie by se rozhodně pohřbít neměla.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
