Operace Mindfuck: Podvratná dvojice The KLF, která spálila milion liber, si ochočila pop

24. únor 2017

Neuměli zpívat ani hrát na nástroje, ale vybojovali hned několik žebříčkových hitů číslo jedna. V jejich tvorbě se ozýval rave, punková provokace a především radikální hra se samply. Všechny poučky, jak vyrobit hit, nacpali do svého knižního Manuálu, podle kterého se dá řídit dodnes. Do fanoušků stříleli z kulometu slepými náboji a demonstrativně podpálili balík peněz. Jedna z nejkontroverznějších popových skupin The KLF, tvořená Jimmym Cautym a Billem Drummondem, letos slaví třicet let od založení. A podle všeho ještě neřekli své poslední slovo.

„Dělej, dneska to uděláme,“ prohlásil tehdy čtyřicetiletý Bill Drummond, který rozhodně nevypadal jako někdo ze seznamu stovky nejvíc „cool lidí na planetě“, kam ho zařadil magazín Select. Rozespalý novinář na něj a jeho společníka vyjeveně koukal z postele a kroutil hlavou: „Proč zrovna teď?“ Jimmy Cauty, druhá polovina popové dvojice The KLF s několika hity číslo jedna a celosvětovou reputací, mu odpověděl: „Někdy instinktivně tušíš, že je ten správný čas.“ Brzy ráno vyrazila trojice, ke které se připojil ještě veterán z války o Falklandy a rockový manažer přezdívaný Gimpo, do malého přístaviště skotského ostrova Jura. S sebou měli jen diktafon, přenosnou kameru a kufříky s milionem liber. Alespoň tak noc z 22. na 23. srpna roku 1994 popsal onen novinář jménem Jim Reid pro britský deník Observer. Suma byla symbolická, taková částka je spojována s úspěchem a její majitel je takzvaně za vodou. Přestože pršelo, bankovky hořely víc než dobře a celý rituál trval přes dvě hodiny. Jediným problémem bylo, že ani Cauty, ani Drummond nevěděli, proč to vlastně udělali, jak se svěřili v rozhovoru pro BBC o několik měsíců později.

Později objížděli Anglii a pořízené záběry na hořící peníze promítali lidem. Reakce byly vesměs znechucené, dvojice toho ale nikdy nelitovala. Letos od jejich činu uplynulo dvacet tři let a stejné číslo hraje roli i v tajemném videu s názvem KLF 01 01 2017 FOUND VHS, zveřejněném začátkem ledna na YouTube. Ihned se rozvířily spekulace o návratu KLF, kteří kdysi zněli, jako kdyby se potkali Devo, Beastie Boys a Sun Ra na raveovém parketu. A nedlouho po zveřejnění snímku se po Londýně objevily kryptické plakáty lákající na srpnový koncert, kde mají zaznít i nové skladby. Dnes třiašedesátiletý spisovatel Drummond a o tři roky mladší provokativní umělec Cauty mají mnoho tváří – jsou to popoví ilumináti, samozvaní Timelords ze seriálu Doctor Who, právoplatní obyvatelé starověké říše Mu Mu, nejčastěji se o nich ale mluví jako o The KLF. Už dávno před post-faktickou dobou dokázali, že pravda je relativní pojem a popkultura bizarní divadlo.

Mu je jenom další jméno pro chaos

Z knihy The KLF: Chaos, Magic and the Band who Burned a Million Pounds

Ilumináti chtějí svrhnout světový řád a tajemné společenství Discordians jim v tom chce zabránit. Kromě toho je v plánu Operace Mindfuck šířit světem konspirační teorie. Alespoň tak se dá v úplné zkratce shrnout děj knižní trilogie Illuminatus v devítihodinové divadelní adaptaci od Kena Campbella, která tak okouzlila Billa Drummonda i Jimmyho Cautyho. Fiktivní kult Discordians měl mnoho jmen, mezi nimi Erisian Liberation Front nebo The Justified Ancients of Mummu – a odsud duo čerpalo inspiraci pro názvy svých hudebních uskupení a s nimi obsesi číslem 23 (o numerologii spojené se skupinou víc v ceněné knize The KLF: Chaos, Magic and the Band Who Burned a Million Pounds od Johna Higgse). Mu mělo označovat chaos a ten se vydali dva talentovaní nadšenci s kořeny na punkové scéně rozsévat všemi kanály populární kultury.

Zamilovali si pulzující pospolitost raveových večírků táhnoucích se ve vybydlených barácích několik dnů a s rapem také techniku samplování, tedy výpůjček ze starých nahrávek, na které byl postavený hip hop. Takto si hudebně pomáhali, ostatně sami otevřeně přiznali, že obstojně neumí hrát na žádný nástroj – dá se to odtušit z pozdějšího epického videoklipu k hitu Last Train to Trancentral, kde dvojice před improvizovaným oltářem s okázalou rockovou pózou předstírá hru na sitáry. Sampling znamená skládání jednotlivých částí skladeb, ať už to je melodie, refrén, nebo bicí linka, v úplně nový tvar. Drummond a Cauty si ale nepůjčovali písně kvůli zvuku, jako spíše kvůli tomu, co znamenaly a v jakém kontextu se pohybovaly, upozorňuje John Higgs ve své knize o KLF – proto byly jejich hity postavené na hudbě od ABBA nebo Beatles. Byl to jejich svérázný způsob, jak kritizovat hudební průmysl a zpochybňovat autorská práva. Jedním z výkladů zkratky KLF je Kopyright Liberation Front a svojí tvorbou se postavili do přední linie za osvobození od omezujícího copyrightu.

Budeme vám lhát

Radikální hrou se samply se KLF inspirovali u situacionistů – skupiny, jejímž neformálním vůdcem byl v šedesátých letech francouzský myslitel a autor knihy Společnost spektáklu Guy Debord. Situacionisté propagovali uměleckou metodu podvratných koláží – sprejovali po ulicích revoluční hesla jako „Pod dlažbou se skrývá pláž“ a rozstříhávali billboardy a jejich slogany zaměňovali za sartrovská prohlášení o odcizení jedince ve společnosti. Jejich cílem bylo bojovat proti spektáklu reklamy a zničit dosavadní představu o štěstí. Kolážovitý styl později převzal punk ve svých časopisech a vizuálech a Drummond s Cautym se stali hrdými pokračovateli této umělecké metody.

První nahrávku pod hlavičkou The Justified Ancients of Mu Mu nahráli už v roce 1987 a následně se rozpadli, ale teprve jejich singl Doctorin’ the Tardis, vydaný vlastním nákladem pod jménem Timelords, způsobil poprask v hitparádách. Vsadili na správnou kartu, přestože doba největší slávy sci-fi seriálu Doctor Who, který „vykradli“, byla na konci osmdesátých let dávno pryč. Doctor Who je v Británii prvním lidovým hrdinou televizního věku a je neodmyslitelně spojený se stanicí BBC. Pro postavu je typická vlastnost regenerace a změny osobnosti, může cestovat kamkoliv a kdykoliv. Je příkladem dokonalého nekonečného příběhu a s několikátou obměnou scenáristů i herců přežívá dodnes. KLF pod přezdívkou Timelords postavili celý hit na smyčce ze slavné původní znělky. Přestože stratég Drummond a Cauty s nepatrným hudebním sluchem nevymysleli nic nového, stvořili nakažlivý virus, který jen tak nedostanete z hlavy. Prodalo se ho přes milion kopií a z dvojice se okamžitě staly hvězdy. Úspěch ještě několikrát zopakovali – v roce 1991 měli z britských interpretů na kontě nejvíc hitů číslo 1 a celý návod popsali v knize Manuál s všeříkajícím podtitulem Jak se dostat na vrchol hitparád. „Budeme vám lhát, stejně jako lžeme sami sobě,“ slibují v úvodu.

„I když už byly všechny akordy, tóny, harmonie a slova někde použity, srdce muzikantů prozařuje skrz... Pokud ve vás něco je, něco jedinečného, dostane se to na povrch bez ohledu na to, odkud jste sebrali komponenty na stavbu vašeho budoucího Čísla jedna,“ dočteme se v českém překladu úspěšné a u nás vyprodané knihy Manuál z roku 2010. Něco vyzařovalo i z KLF, zvláštní subverzivní aura, kterou si podmanili fanoušky i tisk. Dvojice zinscenovala novinářskou konferenci v maskách a bílých róbách na odlehlém skotském ostrově ve stylu klasického hororu Wicker Man, při předávání Brit Awards stříleli do publika slepými náboji, chvíli na to ohlásili v britském hudebním časopise NME rozpad a v roce 1994 smazali celou svou diskografii. Ve stejném roce spálili – už jako K Foundation – milion liber v bankovkách. Nedaleko od místa, kde o něco dříve nechali hořet po vzoru zmiňovaného filmu šedesát stop vysokou proutěnou hranici ve tvaru obrovského panáka.

Z knihy The KLF: Chaos, Magic and the Band who Burned a Million Pounds

Meme místo interview

Bill Drummond ani Jimmy Cauty hudbu v polovině devadesátých let neopustili úplně, byli aktivní v několika rozdílných projektech, ale žádný z nich nedosáhl takové slávy jako KLF. Drummond se mimo to dal na spisovatelskou dráhu a Cauty pokračoval ve vytváření podvratného umění. Jeho poslední projekt The Aftermath Dislocation Principle, tedy v podstatě model dystopické městské krajiny nacpaný do kontejneru, byl vystavený v Banksyho „zábavním parku“ Dismaland, na festivalu v Glastonbury nebo táboře pro uprchlíky ve francouzském Calais. Jeho hračičkovská obsese městskými modely má kořeny snad už na začátku devadesátých let při vytváření videoklipu k v úvodu zmiňované písni Last Train to Transcentral.

„Všechno, na co Drummond sáhne, se promění v kontroverzní zlato,“ napsal o KLF před dvaceti lety magazín Wire. Kromě nadšení, odvahy, nezpochybnitelného talentu to byla velká dávka cynismu, která dostala jejich hudbu a výstřelky plné radikálních myšlenek o byznysu, umění, médiích a autorských právech do populární kultury. Co se hudby týče, po KLF obstálo zpětně ambientní album Chill Out, které má snad jako jediné nějaké hudební ambice – ozývají se na něm rurální samply mečení ovcí z obalu, cinkání zvonců nebo hlas Elvise Presleyho. Jinak tu po nich zůstaly záznamy o jejich vystoupení, které byly memy ještě předtím než internet dovolil, aby taková komunikace mohla vůbec vzniknout. Předběhli svou dobu a rychle prokoukli mechanismy zábavního průmyslu i mediální logiku, ale mají co říct ještě dnes? Vrací se, aby dokončili operaci Mindfuck a vydali připravovanou knihu 2023: A Trilogy jako poctu sérii o iluminátech a společenství Discordians? Aby nám připomněli, jak divná může populární kultura být? A že je pořád možné v dnešní době ještě šokovat? Na odpovědi si budeme muset počkat do 23. srpna 2017.

autor: Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.