Pardubická hudební scéna trpí lo-fi obsesí a synťákovou bipolaritou

25. listopad 2014

Po letmém průzkumu se může zdát, že nejvíc je o Pardubicích slyšet díky Moimirovi Papalescu, který ze svého tamního studia splétá syntezátorové pikle ovlivňující současnou podobu domácího elektropopu a darkwavu. Pod povrchem tam ale operují dvě diverzní jednotky – Stoned to Death Records a obsedante!, tedy kazetové labely sdružující kolem sebe zajímavé kytarovky a experimentální noiseové projekty. Zvláštní význam má pro město i introvertní minimalismus, vysvětlující, jak tamní scéna funguje.

„Tajemství je něco, co vystihuje přízračný a osamělý zvuk Missing Lust,“ napsal server Pitchfork o skladbě jednočlenného projektu Mon Insomnie lo-fi chameleona Tomáše Kopáčka, který se tak stal jedním z mála českých interpretů, kdo upoutal pozornost těchto hudebních „tastemakerů“. Kopáček od té doby několikrát změnil jméno, přes Black Tar Jesus po současné Latviri, a mezitím doma udělal několik nahrávek. Nebýt pardubického kazetového labelu Stoned to Death Records, za kterým stojí Jakub „Lilek“ Ďuraško, bychom možná ani nic od Black Tar Jesus neslyšeli.

Čtěte také

Ďuraško organizuje také pražské oslavy magnetofonových pásek Cassette Store Day a už dříve řekl v rozhovoru pro Radio Wave, že rád vydává hudbu, které fandí, a pomůže tak k vlastnímu releasu nějaké oblíbené kapele. Jelikož kazety nejsou tak nákladné, je to pro něj spíš radost než stres – jako při vydávání vinylů. Jeho katalog má v současnosti kolem dvaceti titulů, mezi nimiž je i první nahrávka Planet s názvem Peklo, peklo, ráj, která na domácí alternativní scéně znamenala pro kytarovky malou revoluci. Ďuraško má také pod palcem většinu koncertů domácích i zahraničních kapel, které se snaží do rodného města nalákat.

03257888.jpeg

Dalším spiklencem za hudební osvětu nejenom v Pardubicích je label obsedante! a stvrzením spojenectví se Stoned to Death je kazeta experimentálního noiseového projektu Lionel Dixit vydaná společnými silami. obsedante! se soustředí na možná trochu extrémnější muziku, jako je třeba tamní energický power-violence Klutz. Prostřednictvím svého čistě noiseového sublabelu Compulsive Covenant Club kromě cédéček a kazet udělal také jednu nahrávku v limitovaném nákladu na disketě.

V Pardubicích má studio Analogue Voodoo kníže temného synthpopu Moimir Papalescu. Ten mezi projekty Vanessa nebo Die Alten Maschinen stíhá ještě jako producent pečovat o další nahrávky – jednou z posledních byla skvělá deska IDDQD ostravských Schwarzprior. Hudebním protikladem je pak produkční tamního Klubu/Divadla 29 a minimalista Jára Tarnovski, který je součástí kvartetu Gurun Gurun bodujícího s introvertním hravým popem i v zahraničí. Nedávno také vydal sbírku řeckých terénních nahrávek.

Čtěte také

Přestože to skoro vypadá, že se v Pardubicích kolem hudby nic moc neděje, skrývá tohle město a jeho okolí rozmanité experimentátory, kytarové solitéry a odhodlané fanoušky, kteří to nevzdávají.

Poslechněte si rozhovor s Moimirem Papalescu o jeho projektech Die Alten Maschinen nebo The Nihilists, o tom, jak můžou crowdfundingové servery pomoct hudbě, nebo o tom, proč má rád Pardubice.

autor: Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.