Pozor, vtip! Debut Boy Wonder & The Teen Sensations je prvoplánový

8. říjen 2015

On Air

Hudba a humor? Může to jít vůbec nějak smysluplně k sobě? V Čechách tento obor celkem úspěšně obhospodařují baviči jako Ivan Mládek, Těžkej Pokondr nebo poslední dobou Kapitán Demo, přičemž jejich doménou jsou výhradně více či méně (to častěji) vtipné texty. Jednočlenný projekt Boy Wonder & The Teen Sensations, který se vyloupl z pražského rockabilly-punkového tria Wild Tides, se na své debutové desce Radical Karaoke pouští do roviny poněkud rafinovanějšího hudebního humoru pohybujícího se v metarovině. Ten víc sedí k obeznámenějším posluchačům nezávislé scény, na níž se projekt pohybuje. I tak ale Boy Wonder & The Teen Sensations málokdy překročí hranici prvoplánového vtípku, který už podruhé působí prostě jen trapně.

Jestli vážně někdo potřebuje slyšet, jak Boy Wonder & The Teen Sensations skvěle imituje Elvise, ať si pustí The Ballad of Mankind. Chybí vám v životě důkaz, že padesátkový rokenrol byl vážně odvaz? Pak je tu pro vás I Wanna Be on Chic-A-Go-Go. A stýskalo se vám po sborových refrénech ve stylu šuba-duba? Tak pro vás je tu Waiting for the End of the World. Jo a jestli jste chtěli slyšet tisící první coververzi Typical Girls od The Slits, tak ji tady taky máte, jen s trochu víc cool názvem (Typical Grlz). Tady mě jen napadá, že v mužském podání se vlastně tahle feministická hymna překlápí v šovinistickou obžalobu žen. Ale to nevadí. Vždyť je to jenom sranda.

Radikální karaoke si vůbec dělá alibi už od svého názvu a coveru. Kdykoliv se při poslechu nevěřícně zeptáte, jestli tohle může vůbec někdo myslet vážně, tak na vás zpěvák zpod své masky playboye v tygrovaných trenýrkách vykoukne a šibalsky zamrká: „Vždyť je to celý jenom bžunda, ne?“ Neumětelství a jednoduchost jsou punk a punk je přece dobrý. Je to tak? Jenže u Boy Wonder & The Teen Sensations je to prostě jen neumětelství nebo spíš neschopnost říct cokoliv smysluplného.

Místo toho se schovává za parodii, škleb, údajnou výstřednost a pseudošpinavý punkový zvuk (desku produkoval Martin Přikryl). Když si tohle škrtnete, zůstanou vám jen tuny otravného retra, jehož poslech je zajímavý asi tak jako čtení telefonního seznamu.

O originalitě Boy Wonder & The Teen Sensations vlastně řekne vše podstatné fakt, že si ani nedokázal zvolit jméno, které by už v okruhu několika set kilometrů nepatřilo někomu slavnému. Na koncerty mu tak prý pravidelně chodí fanoušci trnavského rappera Boy Wondera ze stáje Ty Nikdy Records a po akci pražskému excentrikovi za záměnu spílají. Věřím, že to musí být strašná sranda. Asi jako poslouchat tuhle desku. Ne, vážně, to byl jen vtip.