Překvapivě temný Squarepusher se vrací do devadesátek

28. duben 2015

Po loňském triumfálním comebacku Aphexe Twina se o pozornost hlásí i Tom Jenkinson alias Squarepusher – jeho častý spolupracovník a kolega z labelu Warp, o kterém se jeden čas dokonce spekulovalo, že je to jedna a tatáž osoba. Letos čtyřicetiletý Squarepusher se na rozdíl od Aphexe nikdy úplně neodmlčel, naopak pravidelně chrlí nové projekty v roztodivných mutacích. Jeho aktuální, už čtrnáctá deska Damogen Furies by ale neměla zapadnout.

Před dvaceti lety vzal Squarepusher na nahrávkách jako Port Rhombus EP nebo Feed Me Weird Things syžetové drum’n’bassové beaty, nakrájel je a přeskládal do podoby hyperkinetických šrapnelů splašených polyrytmů. Tato formulka se stala základem pro žánr drill’n’bass, který opustil funkcionalitu taneční hudby a vydal se až kamsi k dadaismu přitakávaje absurditám a ironii. V souladu s touto filozofií Squarepusher rád své posluchače překvapuje, či rovnou šokuje – ke konci minulé dekády vydal jazz-funkovou desku Just a Souvenir nebo album obsahující jen sóla na basovou kytaru (Solo Electric Bass 1). Na Shobaleader One: d’Demonstrator pro změnu uvedl svoji retro disko kapelu a na Music For Robots programoval robotické hudebníky. Poslední řadová deska Unfabulum z roku 2010 byla nicméně ve znamení návratu k starému soundu a novinka Damogen Furies pomyslný kruh k jeho drill’n’bassovým začátkům dokončuje.

Na čtrnácté Squarepusherově desce samozřejmě nechybí osvědčené ingredience kyselinových basových linek a splašených snare bubínků. Všechno to ale má intenzitu, a tak tracky jako Stor Eiglass nebo Exjag Nives nemají zase tak daleko k agresivnímu stadionovému EDM, které boduje v zámoří. Squarepusher nicméně nahrával materiál naživo s pomocí vlastnoručně vyrobených nástrojů, takže místo čistě matematických struktur mají skladby v sobě i dost spontaneity. Co jim naopak chybí, je humor, který Squarepusher často používal. Tentokrát na desce převládá temná dystopická nálada a dvojice příbuzných tracků Baltang Ort a Baltang Arg zní jako soundtrack k sestupu do pekla.

03371754.jpeg

Od Damogen Furies rozhodně nečekejte nic převratného, nicméně po Squarepusherových úletech z minulých let je vlastně docela příjemné vrátit se s ním zpět do známých vod. Na kritický i komerční úspěch Aphexova comebacku Syro určitě nenaváže, třičtvrtěhodinový výplach by ale mohl vyloudit úsměv na tváři pamětníkům warpoidních devadesátek, kteří už ale dospěli a nahlédli temnější stránky života.

Hodnocení: 65 %
Squarepusher – Damogen Furies (Warp, 2015)

autor: Karel Veselý
Spustit audio