Příští zastávka temné elektroniky: Vatican Shadow poblíž nejhlubší propasti světa
„Tohle je pro vás!“ zakřičel do neprostupného hluku vyplňujícího prostor odsvěcené kaple sv. Barbory v Hranicích na Moravě Dominick Fernow aka Vatican Shadow. Očekávání a napětí z jeho vystoupení bylo až hmatatelné. Jen co dropnul basy a odstartoval svůj ničivý set, rozpoutalo se v areálu bývalých kasáren pravé peklo. Návštěvníci prvního STORY, velkoryse a megalomansky pojatého jednodenního festivalu, to v mrazivý pátek 11. listopadu uvítali. Na „technoidním“ večírku se kromě Vatican Shadow představila i Polka Zamilska nebo britský producent Shackleton.
Za STORY stojí Radim Zbránek se svým Cowhouse Production. Na festivalu se podílela taky agentura Bumbumsatori Prokopa Holoubka, kterého k Hranicím vážou vzpomínky na studia střední lesnické školy. V minulých letech už Cowhouse Production pořádalo pár akcí v místním bývalém kravíně s lokálními Djs, až letos došlo na ambicióznější projekt. Celé promo festivalu hrálo od začátku na notu pomalu odhalovaného tajemství. Důraz na jedinečnost hrál důležitou roli. STORY tlačilo na PR pilu s „příběhem“ a „jedinečností“ celé akce – od lákání na „bio sýr od krávy Amálky“ přes důraz na zakázkové oživení prostoru i exkluzivitu hudebníků, přestože Shackleton a Dominick Fernow u nás už vystoupili (byť druhý jmenovaný se svým noiseovým projektem Prurient). V odsvěcené kapli svaté Barbory, která se skrývá vprostřed rozlehlého areálu historických dělostřeleckých kasáren a kam se běžný člověk normálně nedostane, se nakonec podle organizátorů sešlo přes 400 lidí. Line-up byl zejména vzhledem k místu konání festivalu odvážný.
Večer odstartovala jazzová zpěvačka se slovenskými kořeny Ashley Abrman – šlo o slibované překvapení pro ty, co stihli přijet včas. Někomu by se mohlo zdát, že jde o Vladivojnu La Chiu, a raději vyklidil pozice do vyhřívaného stanu a čekal na vystoupení producentky Aleksandry Grünholz aka We Will Fail z polského labelu Monotype. Její hudba je ovlivněná experimentálními a rozkladnými postupy nestárnoucích Autechre i gamblovskými ponory do historie raveu. Zatímco připravovala publikum na první mocnější zářez v podobě producenta Shackletona, lunchmeatovské světelné instalace v precizní režii Lukáše Dřevjaného zatím impozantní prostor kaple spíše skrývaly. Na plné vyjevení genia loci sakrální stavby jsme se měli teprve připravit. Kolem půl dvanácté se u stolu v kněžišti objevil ve svém fedora kloboučku zavedený britský producent Shackleton, muž stojící u vzestupu dubstepu z hlubin britského hardcore kontinua táhnoucího se od raveu, jehož zvuk po celou dobu kariéry vybočoval díky typickým perkusím a dubové náladě. Shackletonovy vibrace, které v nultých letech zněly hypnoticky a opojně, však dnes už nevyznívají ani zdaleka tolik radikálně a invenčně ve srovnání s po něm příchozí vlnou současného UK bassu. Tu reprezentuje například agilní DJ a grimem infikovaný beatmaker Mumdance či chladnokrevní producenti Peverelist a Kowton, kteří v Praze vystoupí už tuto sobotu v rámci série Futurum Club Nights.
Polka Zamilska, která na prostor hlavní lodi shlížela z větší dálky i výšky a jejíž záda kryl logotyp z její aktuální desky UNDONE, navázala kolem jedné hodiny ranní. A pomalu se začalo přitvrzovat, hutné, těžké techno s industriální úderností připomínající Paulu Temple čas od času překlenuly melodie táhnoucí se někde od předního východu až po jihovýchodní Asii. Tam, kde zůstal Shackleton až příjemně vstřícný k posluchači, Zamilska vše udupala nekompromisním setem, daleko vzdáleným od jakéhokoliv „easy-listening“ zážitku. Ticho tanečníků prořízl až nadšený křik, když se při závěrečném tracku rozsekaném trapovými 808 perkusemi v temnotě pod Zamilskou začal chystat Dominick Fernow. V typických brýlích s tmavými obroučkami vystoupil jako Vatican Shadow, jde o jeden z jeho projektů pod vlastním labelem Hospital Production.
Světlo v znovuzabydlené neorenesanční kapli pohaslo až na bílé bodovky ve Fernowových zádech. Droneové intro trvající několik neodvratných minut pak protnul paprsek světla z baterky jako při noční razii policie na raveu nebo vizitě v chodbách vojenského internátu. Ticho pak protnul chraplavý povel „let’s go“. Během své performance Dominick Fernow soustavně vybíhal na schody vedoucí do kněžistě, kde řval, zběsile hrozil, zmítal se v rytmech či připíjel publiku. Rozsvícená baterka, kterou bičoval vše kolem sebe, připomněla mikrofon šlehající proti kytarovému kombu a vytvářející tím nepříjemné vazby, jak ho používá při vystoupeních coby Prurient. Bílé světlo jen umocňovalo přísnost a tvrdost produkce skvěle souznící s prostorem nasáklým historickými traumaty a perverzemi kasárenské výchovy „dohlížet a trestat“, jak ji ve svém románu Zmatky chovance Törlesse popsal Robert Musil, který v hranických kasárnách strávil část mládí. Tuto zlověstnou linku organizační tým nijak nereflektovali a do „příběhu“ bohužel vůbec zahrnuta nebyla, přesto bylo jasné, že spojení Vatican Shadow a kasárenského režimu dává smysl.
Odrostlý chovanec Fernow nevystoupil v maskáčové uniformě americké armády jako dřív, jeho siluetu milosrdně rozbíjelo pouze tričko nadměrné velikosti. V ještě intenzivnějších podobách zazněly už tak energické skladby More of the Same nebo Remember Your Black Day, moc plíživě zlověstných beatů z jeho starších afghánských, iráckých či čečenských desek Fernow do davu vyslat nedovolil. Pozice industriálního 4/4 techna přesto držel po celý set v subverzivně militantní stylizaci, jak to známe z řady jeho desek završené letošní Media In the Service of Terror. Ta zní tanečněji i díky nedávné spolupráci s řadou spřízněných elektronických veličin. Dělostřeleckou přípravu svižných kopáků následovalo zastřelování subbasů postupně synchronizovaných s útoky otevřené hihatky. Vrstvený zvuk na několika frontách připomněl mnohé Fernowovy koaliční síly. Nálada připomněla v Česku notně protežovaný i vytěžovaný label Ostgut Ton, jmenovitě Fernowova druha ve zbrani Function. Zachytit se dal i abstraktnější noise typu Shapednoise respektive dvojice Violetshaped. Místy se ozýval i Recondite a jeho carpenterovsky zabarvené acidové scény z dopoledního Berghainu. Moment, kdy měkké světlo přibližně v půlce setu osvítilo prostor kaple sv. Barbory a umožnilo tak pohled na celou chrámovou loď, běsnícího Fernowa i tanečníky, patřil k nejsilnějším zážitkům. Po hodině divoké a temné performance zmizel Vatican Shadow ze scény náhle a téměř beze stopy.
Škoda jen, že se na Fernowův (anti)militantní rave z kasárenských budov nevylezli podívat vojáci se zkušenostmi z misí NATO. A že zakončující vinylový DJ Synaptik nastolenou tepavou atmosféru příliš rychle rozmělnil v dubtechno až do úplného darkambientního vymření.
Chladná páteční noc v Hranicích na Moravě tak předvedla, že pořádání žánrových a nákladnějších akcí mimo kulturní centra má smysl. STORY si našlo dostatek místních návštěvníků a nadšenců v lesklých péřovkách i post-freetekk oděvech, kteří byli ochotni vystoupit z komfortní zóny. Ukázalo se tak, že mezi příznivci klubové hudby je vůle vyrážet na taneční party i mimo velká města a v nepříznivém počasí.
Co mohlo naopak někoho odradit, bylo vypichování patosem obtěžkané linie s „příběhem“. Stejně jako přefouknutý, kolotočářský podtitul „oslava krásy zvuku, světla a umění“, což trochu připomíná právě pražský Lunchmeat festival, který se přes progresivní a technooptimistický étos i letos zaštiťoval devadesátkovým výrazem „novomediální umění“. Ve srovnání s uměřeným marketingem Unsoundu či kremžského Donaufestivalu, kde se organizátoři STORY přiučili know-how, tak propagační pozadí akce působilo trochu lacině a na sílu. Připomnělo spíš populistický „festival světla“ Signal, což se ale naštěstí nijak neprojevilo na dobře zvládnuté organizaci na místě a vyznění celonočního chrámového raveu. Úspěšný první ročník ukazuje, že na to má, jen by stačilo nabýt sebevědomí a trochu ubrat na těžkopádné animátorské rétorice, která event provázela. Průvodní PR příběh nebyl nutný. Ten, jak se ukázalo, zvládnou vytvořit sami silní umělci a umělkyně v line-upu a místo samotné.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
