Redaktor Honza Macháček doporučuje: Arktické techno a frajerství uvnitř mlčícího těla

Kniha a film: The Diving Bell and the Butterfly
Skafandr a motýl patří k těm případům, kdy nemá význam diskutovat, zda je lepší literární nebo filmové zpracování. Jean-Dominique Bauby vedl jako šéfredaktor Elle spokojený život – až do osudového odpoledne v prosinci 1995. Během výletu se synem ho stihla mozková mrtvice a Baubymu byl diagnostikován tzv. syndrom uzamčení. Třiačtyřicetiletý novinář pak dokázal hýbat pouze levým očním víčkem, zbytek jeho těla vypověděl službu. Ačkoli zůstal po zbytek svého života upoután na lůžko, pomocí speciální abecedy dokázal asistence Claude Mendibil „namrkat“ své paměti, které jsou cennou ukázkou toho, že boj o holý život není jen otázkou odvahy, ale i pudu sebezáchovy. Z kontrastu mezi Baubyho paralyzovaným tělem a jeho nekonečnou fantazií běhá mráz po zádech. E-S-A-R-I-N…

Hudba: Kiasmos – Kiasmos
Musím se přiznat, že zprvu jsem debut společného projektu Ólafura Arnaldse a Januse Rasmussena vnímal jako vcelku obyčejnou fúzi neoklasické a elektronické hudby. Arktické techno pak nějaký čas hibernovalo v mé paměti. Letos na jaře ale roztálo. Kiasmos mi najeli se vší parádou a já dostal ránu na solar plexus. Eponymní debut je producentským majstrštykem, který s ospalou severskou melancholií proplouvá náladami a polohami. Navíc má tohle album, společně s fantastickým The Hierophant od Burial Hexe, asi nejkrásnější přebal minulého roku.

Gil Scott-Heron – I'm New Here
Poslední dobou se hodně vracím k pět let staré labutí písni Scott-Herona, albu I'm New Here, které vyšlo těsně před jeho smrtí. Podobně jako Tom Waits disponuje i „Kmotr rapu“ snadno rozpoznatelným hlasem hrubým jako pilník. Jeho poslední album je výjimečné v mnoha ohledech, I'm New Here si ale o pozornost nejvíce říká skrze texty. Nejen díky překonané heroinové závislosti a Scott-Heronově komplikované výchově je dvoudílná báseň On Coming from a Broken Home jednou z nejsrdceryvnějších skladeb, co jsem v životě slyšel („my life has been guided by women / but because of them I am the man“).

Kniha: Michal Ajvaz – Lucemburská zahrada
S tříletým zpožděním jsem se dostal k Ajvazově románu Lucemburská zahrada. Nepřísluší mi útlou knihu hodnotit z pohledu literární vědy, ani to nemám v úmyslu. Má reflexe Lucemburské zahrady je čistou dojmologií. Cenil jsem si jak Ajvazova citu pro vytváření matoucího mixu snu a reality, který pokaždé vyústí v racionální vysvětlení situace, tak nemilosrdnosti, se kterou autor odmítá uzavírat epizody tlustými čarami („To jen lidi mají zvyk prohlásit některý okamžik plynutí za konec, protože to takhle je v televizi.“)

Čtěte také

Facebook: The Art of Manliness
Facebooková stránka The Art of Manliness je libůstka, ke které jsem se dostal vlastně úplně náhodou. Autoři AoM se snaží shromáždit všechny poznatky a dovednosti, které by měl chlap znát a ovládat (Jak pískat na stéblo trávy, Jak se nenechat okrást kapsářem, Jak vyčistit revolver, Jak vejít do místnosti jako frája atd.). Nikdy nevíte, co je myšleno vážně, o to víc se ale člověk baví. Gentlemanství + sebeironie = The Art of Manliness. Pokud před Cristianem Ronaldem upřednostňujete Paula Newmana, bude se vám tady líbit.