Revoluční juke Jlin je zatím elektronickým vrcholem roku
Přestože chicagský styl footwork se ze svého domovského města už několik let rozšiřuje jako virus po celém světě, málokdy se stane, že by někdo z producentů opustil zavedenou formuli a v rámci žánru výrazněji experimentoval. Pokoušel se o to třeba Young Smoke se svým ambientním jukem na desce Space Zone nebo DJ Rashad, který hranice žánru postaveného na kulometných rytmech a nelidském opakování samplů hlasu úspěšně rozšířil. Od vydání alba Double Cup už ale uběhl rok a půl, od jeho tragické smrti téměř rok a evoluce jukeu se od té doby zastavila.
DJ Earl chystá debutovou desku, která bude podle všeho následovat typický zvuk kolektivu Teklife a samotný kmotr žánru RP Boo právě v těchto dnech vydává reedice svých klasických tracků z 90. let. Záchrana tak jako vždy musela přijít z míst, odkud by to nikdy nečekal. Producentka Jlin Narlei, která se mihla na kompilaci Bangs & Works labelu Planet Mu, se po čtyřech letech vynořila s debutovou deskou Dark Energy, která nejenomže strká celý Teklife do kapsy, ale zároveň s naprostou samozřejmostí přepisuje pravidla žánru.
Její debutové album, které vydává Planet Mu (a pomocí kterého tak šéf značky Mike Paradinas dokazuje, že mu ještě neujel vlak), se celé obešlo bez cizích samplů, což je v rámci jukeu revoluční věc. Málokdo si ale na první poslech uvědomí, jak moc tahle zdánlivá drobnost ovlivňuje celý zvuk. Přestože Jlin na Dark Energy prakticky po celou stopáž neopustí syrovou a paranoidní sekanou minimalistických rytmických úderů, vnitřní život jednotlivých tracků je neobyčejně bohatý – úvodní Black Ballet se vyvíjí od klavírního motivu přes hrozivé syntetické smyčce až ke zdeformovaným útržkům zpěvu, v Unknown Tongues zase slyšíme beaty utkané z orientálních bubnů tak přesvědčivě, že má člověk pocit, jako by se mu z reproduktorů valil písek.
Na rozdíl od klasického jukeu, který může při domácím poslechu působit trochu monotónně a je z něj přece jenom cítit, že má jasnou taneční funkci, je Dark Energy poslechové album – tančit se na něj sice dá, člověk by ale mohl mít tendence se na některých místech udiveně zastavovat. Jedním z takových je třeba skladba Expand, na které Jlin spolupracovala s kalifornskou umělkyní a zpěvačkou Holly Herndon. Tohle spojení je logické – juke byl vždy postavený především na samplech vokálů a Herndon patří k lidem, kteří svůj vlastní hlas ohýbají nejkreativněji.
Jlin pracuje v ocelárně, nabízí se tedy jasná paralela mezi jejím zaměstnáním a zvukem její desky – označit sound za industriální by ale bylo až příliš snadné. Jestli mají všechny skladby společného jmenovatele, může jím být určitá vnitřní tíseň, civilizační neuróza nebo prostě jenom přehlcenost vjemy. Sama Jlin ostatně zdůrazňuje, že nedokáže tvořit, když je šťastná – ke štěstí už totiž není co dodat. Její východiska kopírují reálný život, a přestože je výsledek v podobě desky Dark Energy na první poslech abstraktní, dokáže pojmout víc emocí, než by člověk do několika minimalistických stop řekl. Nejlepší letošní elektronická deska přišla z žánru, ve kterém prakticky nikdo dlouhohrající desky neřeší, tenhle kontext ale jako by nakonec Jlin jenom vybičoval k bezmála heroickému výkonu. Tohle se bude letos těžko překonávat.
Hodnocení: 85 %
Jlin – Dark Energy (Planet Mu Records, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
