Rub a líc sexu: Peaches je barometr naší svobodomyslnosti
Na stroboskop v kalhotkách, kterým Peaches světelně rozkrájela na kusy pražské Divadlo Archa při své české premiéře, asi nezapomenu, stejně jako na její následující výpravu na ramena diváků, při které si mi sedla na hlavu. Myslím, že se tak stala jedinou mou oblíbenou hudebnicí, u které jsem měl možnost zblízka, téměř nedobrovolně, cítit její pot. Což se ke Kanaďance Merill Nisker, která svým příznivcům po léta ukazuje, že není dekorace a že ji nezajímá roztomilá nezávaznost, dost výstižně hodí.
Nikdo druhý na popové scéně neztělesňuje odpor k polarizaci sexuálních rolí tak jasně jako ona: mužům, kteří se chodili dívat na pikantní stylizaci, byla schopna otřískat hlavu o svůj klín. S čím začala v Berlíně, kde ve formě divokého electro kabaretu vynesla z gay barů osvobozující, podvratně sexualizovanou show, s tím teď Peaches pokračuje na pátém albu Rub. Zážitek z její zběsilé a neoblomné scénické jízdy shrnula letos pádně herečka Ellen Page, které projev Peaches pomohl ke coming outu. „Do háje se studem,“ rekapituluje Ellen Page, „pryč se sexem nahlíženým z mužské dominantní perspektivy, pryč s genderovými stereotypy, pryč s potlačováním vlastních tužeb a pryč se stavem, kdy člověk sám o sobě nerozhoduje.“
Peaches je dobrý barometr konzervativnosti a kontroverze. S ní si snadno uvědomíme, že tu máme na jednu stranu svět přehlídek Pride a genderově otevřenou scénu s performery jako Mykki Blanco – v tomhle kontextu nás můžou nové skladby Peaches o svrbící touze nebo vaginoplastice skoro nudit. Ale pak je tu druhá tvář společnosti: populismus moci, který za hlas konzervativních voličů zas a znova zpochybňuje práva menšin všeho druhu, včetně homosexuálů. Ta situace je zcela reálná: Peaches na ni odpovídá třeba finální I Mean Something (Něco znamenám), kde s ní zpívá kolegyně a kamarádka Feist. Participace téhle popové hvězdy je nepochybně překvapivější, než když se v úvodním tracku Close Up zjeví Kim Gordon ze SonicYouth a jinde elektropopová Planningtorock.
Beaty a basy na albu mají někdy až soundtrackovou náladotvornost: na to, že postoj a show jsou u Peaches víc než zájem o hudbu, si drží poctivý přístup. U Peaches se pořád snoubí hlubší uvažování o aspektech sexuálních a genderových rolí a notně ujetá obraznost. Nic to nemůže reprezentovat líp než podmanivý klip Light In Places – světlo, co v sobě nosí i ti urážení a ponížení, je tu zobrazené jako laser, který vítězně krájí prostor, když vychází přímo z nástavce vsazeného do análu akrobatky na hrazdě. Tohle umí jenom Peaches: mimořádná i tím, že ze sebe za patnáct let na scéně neudělala ani reklamní nosič, ani klišé.
Peaches – Rub (I U She Music, XL Recordings, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
