Sebevědomí Manic Street Preachers cestují na nové desce Evropou
Velšské rockové trio Manic Street Preachers se vší silou vzpírá tomu stát se jen rockovou institucí pro stárnoucí nostalgiky. I díky svým politickým názorům či odvaze dělat nové věci zatím do této kategorie nepatří. Loňské album Rewind The Film se nicméně neslo v duchu ztišené introspektivní melancholie a působilo dojmem, jako kdyby trio po bezmála třech dekádách existence definitivně přijalo svoji roli stárnoucích legend. Jenže novinka Futurology – natočená souběžně s předchozím albem v Berlíně – je návratem ke všemu, co kapelu proslavilo, od epických refrénů a chytrých textů až po nečekané žánrové inspirace, které znovu posouvají jejich zvuk do nových teritorií.
Pro začátek konstatujme, že Futurology je nejodvážnější žánrový krok kapely od deset let starého Lifeblood. Zatímco tehdy ale čerpali ze synthpopu a new wave a dopadlo to poněkud rozpačitě, inspiruje se novinka německým krautrockem 70. let, a tak se na ní ozývá kytarová psychedelie či hutný motorický beat. Proměna kapele sluší, místo melancholie teď z Manics čiší naopak bezbřehé sebevědomí, až si třeba u titulního tracku či ramenáté Sex, Power, Love And Money vzpomenete na drzé mladíky z éry Generation Terrorists. Black Square míchá syntezátorový riff s klenutým refrénem, za které se kapela nikdy nestyděla, a instrumentálky Dreaming a City (Hugheskova) a Mayakovski pak dotváří celkovou vizi hravého alba.
Sesterská nahrávka Rewind The Film těžila z účasti hostů a několik jich najdeme i na Futurology. Znovu je tu slyšet zpěvačka Cate Le Bon a velšskou kohortu doplňují ještě Georgia Ruth, Cian Ciarán ze Super Furry Animals či Green Garthside ze Scritti Politti. Snad až na výjimku německé herečky Niny Hossové v Europa Geht Durch Mich ale nikdo z nich nepřidává celkovému vyznění desky nic úplně zásadního.
Zatímco hudebně se Manics dívají na nové desce spíše do budoucnosti (přinejmenším v kontextu kapely), texty se paradoxně nesou v introspektivním duchu. Rockeři z Walesu toho prožili už dost na to, aby mohli zpívat o sobě, nikdy to ale vlastně nedělali. Až na Futurology je dvorní textař Nicky Wire velmi otevřený ve svých pochybnostech (Misguided Misille) i reakcích, které kapela a její názory vzbuzují (The Next Jet to Leave Moscow). Hlavním tématem alba je ale současná Evropa – od žánrových inspirací z vnitrozemského rocku až po hledání společné identity sjednoceného kontinentu.
Některá britská hudební média (třeba Quietus) hlásí dokonce pozdní majstrštyk legendární kapely, tím ale Manics trochu nadržují. Dvanácté album Manic Street Preachers je především deskou, kterou jim musí závidět ostatní kapely existující stejně dlouho – plnou energie a neotřelých nápadů. Ve skladbách trio snadno rozeznáte, zároveň vás ale s každou skladbou něčím překvapí.
Hodnocení: 75 %
Manic Street Preachers – Futurology (Columbia / Sony, 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
