Smutní a pompézní Röyksopp dospěli k nevyhnutelnému konci
Možná to ortodoxní fanoušci Röyksopp neuslyší rádi, ale tvorba norského producentského dua vždy stála a padala s hostujícími vokalisty. Byli to nakonec lidé jako Erlend Øye, Karin Dreijer Andersson nebo Robyn, kdo udělal z jejich skladeb hity. Poslední jmenované švédské zpěvačce vděčí Röyksopp i za letošní probuzení po čtyřletém spánku – na jaře spolu natočili výborné EPčko Do It Again a tento projekt nakonec dvojici přesvědčil, aby řekla definitivní sbohem albovému formátu. Labutí písní jedné éry dua je album The Inevitable End, kde jim kromě Robyn hostují také Susanne Sundfør, Man Without Country nebo Jamie Irrepressible.
Cesta Röyksopp od debutového alba Melody A.M. z roku 2001 po pátou studiovou desku o třináct let později je příběhem přerodu chilloutových specialistů v matadory elektronického popu. A novinka je završením tohoto vývoje – Röyksopp nikdy nezněli tak pompézně jako v první třetině alba – hlavně Monument (kolaborace s Robyn ze společného EP v nové, taneční verzi) je jako oslavná fanfára dvou generálů, kteří dávají sbohem své armádě. Jenže zmíněná skladba je také o loučení a hned následující dvojice skladeb Sordid Affair a You Know I Have To Go vás přinutí trochu změnit původní tvrzení: Röyksopp navíc ještě nikdy nezněli takhle smutně.
You Know I Have To Go je vůbec zvláštní kousek – bezmála osmiminutový doják měl být emocionální vrchol desky, jejich Touch (tedy dojemný kus z loňského alba Daft Punk), jenže Jamie Irrepressible nedokáže drama zahrát. Podobně rozpačitě dopadnou i další tři skladby s tímhle londýnským zpěvákem, přičemž poslední z nich Compulsion je jen jakási atmosférická vložka, která natahuje album na přijatelnou stopáž. Zase jsme u těch vokalistů, na kterých Röyksopp stojí a padají. A konstatovat to můžeme i v souvislosti se Susanne Sundfør, která v Save Me nebo Running to the Sea působí dojmem jakéhosi ornamentu k tuctovým beatům.
Závěr desky obstará Thank You s kýčovitým poděkováním fanouškům. Sakra, vždyť se zase nic tak strašně vážného nestalo – Röyksopp nás i nadále budou obšťastňovat tím, co umí – přiznejme si to – nejlépe, tedy singlovými hity. The Inevitable End nakonec tedy jen potvrzuje svůj název – konec jejich albové éry byl skutečně nevyhnutelný – album obsahuje pár skvělých skladeb, v dlouhohrajícím formátu už prostě Röyksopp moc nemají dál co říct.
Hodnocení: 65 %
Röyksopp – The Inevitable End (Dog Triumph)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
