Smutný hédonista The Weeknd jen imituje Jacksona
Abel Tesfaye alias The Weeknd vystřelil do povědomí hudebních fanoušků na začátku roku 2011 internetovou mixtape House of Balloons, kterou s odstupem několika měsíců následovaly dvě další desky zdarma Thursday a Echoes of Silence. The Weeknd na nich uvedl osobitou estetiku depresivního R&B popu, pohybujícího se na hraně narkotické ospalosti.
I na svém oficiálním debutu Kiss Land zpívá Tesfaye o večírcích, sexu a nově i slávě a o tom, jak ho to všechno jen strhává do spirály nezastavitelné sebedestrukce. Jen místo intimních zpovědí mixtapeové trilogie je tentokrát všechno mnohem větší a bombastičtější.
Tesfaye v rozhovorech mluví i o tom, že deska je inspirovaná horory Johna Carpentera nebo Davida Cronenberga a tou „zemí polibků“ v názvu desky je temné místo, v němž se údajně ocitnul po průlomu do mainstreamu před dvěma lety. Je to říše prchavých vztahů, letmých vzrušení a pomíjivých atrakcí, tedy věcí, které v něm místo slasti vzbuzují jen děs, což mu ale nebrání v tom, aby se do nich zas a znovu vrhal. Je to zvláštní paradox „depresivního hédonisty“, který leží přímo v srdci celé filozofie The Weeknd – a na nové desce s nafouknutými produkcemi a skladbami často překračujícími stopáž sedmi minut je tato logická nesrovnalost ještě patrnější.
Kiss Land je jako epická R&B opera o životě v přepychu a depresích. Více je jednoduše více. V kodě skladby Adaptation se tlačí mužský sbor, opulentní smyčce, armáda perkusí a Tesfaye přehrávající nejvíce extatické party z repertoáru Michaela Jacksona. Belong To The World s nelegálně vysamplovanými Portishead je dystopické drama o dvou jednáních a titulní skladba Kiss Land na ploše sedmi a půl minut rozehrává monumentální příběh z barů, striptýzů a hodinových hotelů. I jednoznačně nejtanečnější skladba Wanderlust má daleko k hitové bezstarostnosti. K tomu potřebuje až Pharrellův remix z deluxové verze desky, patrně zoufalý (a nejspíše stejně marný) pokus dostal The Weeknd do rotací rádií.
Nad Kiss Land se vznáší obrovský stín Michaela Jacksona, obzvláště paranoidního, klaustrofobického popu, který dělal na konci 80. a začátku 90. let s producentem Terrym Rileym. Hlavně taneční polovinu jeho posledního velkého alba Dangerous z roku 1991 replikuje The Weeknd na novince až s manickou důsledností. Vokálně je to nejlepší imitátorský výkon od Justified Justina Timberlakea – od tremola v Professional, falsetta v The Town až k extatickým erupcím ve Wanderlust.
I zvukově nový Weeknd navazuje na Dangerous, bohužel si z něho bere i ty horší Jacksonovy manýry. Patos skladeb jako Love in the Sky se snaží postavit emoční mrakodrap z velmi vetchého melodického nápadu a pět minut The Town nabízí sice dokonalou práci s efekty a ujetými zvuky, která je ale uprostřed zcela prázdná, a když opadne úžas z triků, nechá vás zcela chladným. Závěrečné Pretty a Tears in the Rain už skoro spadají do kategorie papundeklového spektáklu skladeb jako Heal The World nebo Gone Too Soon.
The Weeknd na svém oficiálním debutu (nebo čtvrté studiové desce – jak chcete) vystupuje ze škatulky intimního, alternativního R&B směrem k popovému maximalismu. Bohužel opulentní produkce z jeho hudby vysává část kouzla a Tesfaye se chytá do smyčky, kterou si sám upletl. Jeho předchozí nahrávky uspěly také proto, že se s jeho zpovědí člověka unaveného z nekonečného přísunu konzumních slastí dalo perfektně ztotožnit, textům z Kiss Land bude rozumět snad už jen jiná smutná celebrita – rapper Drake.
The Weeknd – Kiss Land (Universal Republic, 2013)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
