Sophia Loizou: Buriala mám ráda, Zombyho neposlouchám

2. říjen 2016

Své letošní, druhé album, pojmenovala britská producentka a zvuková dekonstrukturalistka Sophia Loizou „Singulacra“. Originálním způsobem na něm vzdává hold raveové kultuře – z původně ryze tanečních skladeb se pod jejíma rukama stávají snové verze klubové hudby devadesátých let, které jako kdyby byly tichou ozvěnou doby dávno minulé. Před českou koncertní premiérou v divadle Ponec v rámci sedmé Silent_Night nám Sophia v rozhovoru prozradila, jak deska Singulacra vznikala, i koho z producentské dvojice Burial – Zomby má raději.

„Hodně mých vlastních zkušeností s britskou taneční hudbou byly akce a parties, které se konaly za městem, v zemi nikoho, v lesích, takže jsem zvyklá slýchat hudbu ze soundsystémů v přírodě. A taky jsem tak trochu chtěla znovu propojit svou vlastní osobu s mými kořeny v taneční hudbě,“ vysvětluje Sophia důvod vzniku alba Singulacra a dodává: „Konkrétní samply, které jsou na desce ke slyšení, jsou tam proto, že zůstaly v mé paměti; jde o části mých osobních vzpomínek a mého hudebního vývoje. Záměrně jsem nechtěla použít specifické a známé skladby a samply, které by lidé znali, ale spíš jejich prostřednictvím připomenout tu atmosféru tehdejšího zvuku taneční hudby.“

„V hudbě mě zajímá hlavně ta dekonstrukce zvuku a vytváření něčeho nového z použitých samplů namísto jejich pouhého nezměněného využití. Ráda si s nimi hraji a různě je manipuluji a přetvářím,“ osvětluje Sophia proces, který hrál hlavní roli při tvorbě její druhé desky. Koho z dvojice producentů Burial a Zomby, kteří podobným způsobem pracují se samply, zvukovou estetikou či raveovou dekonstrukcí, má Sophia Loizou raději? „Určitě Buriala, nejsem moc velký fanoušek Zombyho. Spíš z důvodu, že ho prostě neposlouchám, než z jakéhokoliv jiného. Burialovu produkci mám strašně ráda a určitě mě pár let zpátky ovlivnil i v mé tvorbě. Vlastně z letošní Zombyho desky se mi nejvíc líbí právě spolupráce s Burialem, kterou jsem zařadila i do mého aktuálního mixu.“

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.