Soulový písničkář Benjamin Clementine si hýčká svou excentricitu
V říjnu 2013 se Benjamin Clementine zjevil v televizním pořadu Later… With Jools Holland. Se svou obří postavou, divokým afrem na hlavě, bosý a v černém baloňáku, z něhož vykukovala nahá hruď, by nejspíše poutal pozornost tak jako tak, když ale začal hrát svou skladbu Cornerstone, bylo po chvíli všem jasné, že se tady odehrává něco výjimečného. Pro jeho emocemi nabité příběhy z časů, kdy byl bezdomovcem v pařížských ulicích, se asi nejlépe hodí škatulka excentrický soul. Teď v Londýně narozený a Montrealem odkojený písničkář vydává svou debutovou desku At Least For Now a potvrzuje svoje kvality i nezařaditelnost.
Clementine vyrostl ve velmi přísné nábožensky založené rodině a celé mládí poslouchal jen gospel. Pak prý jednou v pubertě uviděl kdesi v televizi zpívat Antonyho Hegartyho z Antony & The Johnsons a měl jasno, čím chce být. V jeho projevu je možná i trochu Niny Simone, Jamese Browna nebo Rufuse Wainwrighta, jeho klavír to je pro změnu Erik Satie – tedy minimalismus, který dává dostatek prostoru hromovému hlasu. Ten burácí, křičí a zalyká se, prostě se v něm odráží všechna prožitá životní dramata. Občas se k zvýraznění ozvou i smyčce nebo jazzová rytmika, nic z toho by tady ale vlastně nutně být nemuselo.
Hned první skladba Winston Churchill’s Boy skvěle shrnuje Clementinův styl a na ploše pěti a půl minuty najdete několik nálad, zlomů či střihů, jako kdyby se anglický písničkář pokoušel napěchovat do jedné písně celý svůj svět. Následná Then I Heard A Bachelor’s Cry pak dokonce vrcholí v jakémsi operním melodramatickém finále. Clementine se nebojí rozmáchlých gest a velkých emocí, obojí nakonec k soulu patří – dokáže ale svá dramata ustát bez falešného patosu. Ať už působí jeho projev jakkoliv výstředně, v každém okamžiku je absolutně uvěřitelný.
Benjamin Clementine už v lednu ve Francii převzal cenu za objev roku na místní obdobě Grammy a deska se z francouzského labelu Barclay Records dostává i do globální distribuce. Album At Least For Now je ale příliš excentrické na to, aby z něho byl materiál pro popové žebříčky, a to stejné platí i pro škatulku hudby pro kavárny. Benjamin Clementine se na svém debutu jednoduše nenechal ničím spoutat a zůstává vždy sám sebou – dobrodruhem, excentrikem a hlavně velkým originálem.
Hodnocení: 80 %
Benjamin Clementine – At Least For Now (Barclay Records / Universal, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
