Story v Hranicích: Elektronický rituál v kapli podruhé

12. červen 2017

Druhá část „příběhu“ v hranické kasárenské kapli opět balancovala mezi neobvyklou klubovou nocí, bezpečným ravem a jednodenním festivalem. I přes jednotlivé vady na kráse byla jarní část ve srovnání s podzimní edicí dramaturgicky odvážnější a progresivnější, žádný učený totiž z kostelního kúru nespadl.

Večer možná překvapivě odstartoval hudebními cenami ověnčený pražský producent dné, zastupovaný spolupořádající agenturou Bumbum Satori. Jeho „semifeelings“ byly tentokrát víc než jen střední, o něco hrubozrnější produkce než obvykle připravila půdu pro hraniční smyslové počitky.

Jurodivého Novozélanďana skrývajícího se pod lakonickým aliasem Fis provází pověst kolážisty „power ambientních“ kompozic, ovšem teprv naživo vyplynulo, co onen žurnalistický přívlastek vlastně znamená. Ohromující a zvukově členitý set připomněl polozapomenuté megalomanství miléniových IDM inženýrů, jako byl Amon Tobin, bombastická estetika je ale v jeho podání prostá kýčovitých symfonických berliček a soustředí se na vysokofrekvenční sonické výboje, ve kterých jsou lyričtější pasáže vždy jenom jedním ze stavebních kamenů mohutného kyklopského zdiva. Fis ukázal, že má vlastně daleko blíže k současným post-klubovým skladatelům jako Eaves, a jeho přerývané šlehy podporované masivními stroboskopickými kužely byly jedním ze dvou největších vrcholů sobotního večera.

Ten další přišel vzápětí. Jedinečná performerka, nekompromisní producentka, spirituální zpěvačka, šéfka vymykajícího se labelu Danse Noire. To vše je Aïsha Devi, ve Švýcarsku usazená bytost se schopností svým hlasem vydupat ze země netušenou rituální energii a ze zdánlivě laciných tranceových melodií předestřít ty nejnaléhavější scény ze zásvětí. Na Creepy Teepee před dvěma lety předvedla temně syrovou, přesto precizní show, její set o rok později v pražském Neone, doprovázený projekcí DVDJ NNS, byl pro mě jedním z nejspirituálnějších koncertních zážitků vůbec a aktuální set v bývalé vojenské kapli byl možná ještě o úroveň dál.

Podmanivá práce s vlastním hlasem, prostorem i publikem se propletla se šamanskou videoprojekcí gurua mytologických textur Emile Barret, který s Aïshou Devi spolupracoval i na PC hře k její poslední desce Of Matter and Spirit. Vzdálený, a přesto smyslný řev, hrdelní zaříkávání, čekání na očistně ničivé syntezátorové repetice v tracích jako Kim & The Wheel Of Life nebo Adera jsou chvíle prožívané celým tělem. Jindy podprahové beaty tepaly na přítomném soundsystemu tak intenzivní energií, že by ji šlo pojmenovat snad jen „mluvením v jazycích“. Něco podobného ostatně předváděla sama zpěvačka, producentka a bohyně.

Aïsha Devi v rámci STORY v Hranicích na Moravě

Šmatlavé beaty a konzervativní kabaret

„A teď všichni tleskejte! Řekněte úou! Řekněte uóu uóu!“ Po Fisových zaťatých dekonstrukcích a rituálu Aïshi Devi přišel oddych v podobě rozverných povelů a bezstarostných popěvků zpěvačky Shanique Marie, která hypovala rozvolněnou dubovou produkci jamajské dvojice Equiknoxx. Pro část davu to bylo vítané uvolnění, já sám se ale bohužel nemůžu zbavit dojmu nepatřičnosti „festivalové pohody“ ve srovnání se zbytkem line-upu večera. Neustávající volání po odezvě publika připomnělo loňské ultimativní vystoupení Vatican Shadow z minulé edice Story, během něhož Dominick Fernow také explicitně povzbuzoval lidi k tanci či sebedestrukci. Působilo to ale daleko lépe než možná upřímné, ale nepatřičné volání po nalodění se na prosluněnou atmosféru v chrámové lodi. Ve skutečně světlých chvílích vládl paranoidní vějířovitý dub a vokalistka občas naskočila na hříšný dancehallový vibe, dojem z monumentálně orámovaného a výpravně tekutého vizuálu NEW MAGIC MEDIA ale převážil nad celkově trochu mimoidním a nevýrazným vystoupením.

Berlínská analogová producentka Xosar se může chlubit releasy na temných a špinavých značkách jako L.I.E.S. nebo Black Opal. Její záhrobní techno industrial však nejlíp vynikne v živém provedení. Jejímu soundu je vlastní spiritualita Aïshi Devi, zvukově se však noří do zetlelé synthwaveové prsti a hlubin oldschoolového elektra. V kapli sv. Barbory tak médium Xosar vtělilo své okultní vize do hardwaru nejúčinněji, když šmatlavé rychty ubíhaly za zšeřelý horizont. Mučivé vzpomínky jsou nejnaléhavější, když se spojí s neutěšenou předtuchou pokračování. Vzpomínka na Vatican Shadow z podzimu znovu štípla jako šlehnutí bičem, rána se však vzápětí ještě zanítila dubtechnovým oparem a prostor se naplnil nervními acidovými plochami, rozpuštěnými v řádně drexciovských vlnách projekce zpod rukou Lukáše Dřevjaného, reprezentanta Lunchmeat crew.

Německo-chilský hudebník Uwe Schmidt aka Atom™ je ikonou uctívačů čistých syntetických forem a l’artpourl’artistické elektronické hudby verze Raster Noton. V jeho hudbě i sebeprezentaci byl vždy přítomný jakýsi kabaretně voltaireovský prvek (spolupracuje mimo jiné i se členy legendárních Throbbing Gristle), možná právě tenhle přístup ale zapříčinil značný deficit živelnosti, citelný hlavně ve srovnání s Xosar. Architekt modulárních konstrukcí v kostele vydrancovaném jeho předchůdci vyklenul poněkud odzívnutý konzervativní oblouk.

Kaple sv. Barbory v Hranicích na Moravě

Z pražského techno labelu Harmony vzešlá DJka Dash, jež noc zakončovala, má berlínskou 4/4 scénu bezpochyby zmapovanou. Jejímu rannímu dojezdovému setu by ale neuškodilo nahlédnout i za zeď Ostgut Ton a vylézt zpod pohodlného pláště Dekmantel. Chyběly víc zraňující Instruments of Discipline, i když zpoza tlumených čtyřkových kopáků často probublaly podmanivě barvité vlny.

Celkově odvážný, vyvážený a rozhodně ne neaktuální line-up v unikátním prostoru na těžkotonážním zvukovém aparátu znovu narušují tzv. „nehudební“ produkční vady. V kraji montoven a vysoké nezaměstnanosti byl totiž znovu rozbit gentrifikační stan s brokolicovým karbanátkem za stovku.

Jinak povznášející dojem z noci v kostele zrovna nevylepšilo ani ranní vyhánění z areálu kasárenskou „ochrankou“, vyzývající ke zrychlenému přesunu „k bráně, kde sedím celou noc“. Ne všechny brány tedy vedou zrovna do nebes, byť nápis na novorenesančním portálu stylově eklektické kaple mluví o opaku. Nezbývá než přát pokoj lidem dobré vůle. Pořadatelům, kteří do míst mimo centra přivážejí současnou elektroniku, i návštěvníkům, kteří za ní neváhají urazit cestu, ať už je náročná logisticky, nebo vykročením mimo lokální komfortní zónu.

Story – 3. 6. 2017, kaple sv. Barbory, Hranice na Moravě.

autor: Lumír Nykl
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka