Take Death na výletě po špinavé ulici
Je to stejné jako ve sportu. I v hudební oblasti jsou talenty, u kterých je jasno od prvního vstupu do zkušebny, a vedle nich je mnohem početnější zástup muzikantů, kteří si své místo na slunci musí poctivě vydřít. A ruku na srdce, ona postupná cesta po drobných stupíncích i z psychologického hlediska přináší často trvalejší výsledky.
Když poslouchám čtveřici Take Death složenou z muzikantů z Českých Budějovic, Prahy a Tábora, říkám si, že jejich debutová deska God Save The King je nástupním schodem s ideální výškou.
Míchat dnes špinavý rock s elektronikou je móda. I doma máme pár kapel, které se o to se střídavými úspěchy už chvíli pokouší. Jak Ritchie Success, tak Nauzea Orchestra nebo dříve Moimir Papalescu & The Nihilists možná i nevědomky sklouzly svou náklonností do rozděleného Berlína osmdesátých let, který se zase inspiroval dekadentními Velvet Underground a později minimalistickými Suicide. Podobné vlivy mezi notami prosakují i z dvanáctidílné skládanky Take Death, kterou dnes již čtveřice vydala po čtyřech letech činnosti. A protože v kapele jsou poměrně ostřílení muzikanti, není divu, že svoji minulost částečně obtiskli i do nových pecek. Především Richard, známý též coby kytarista Kill The Dandies, a původní basák a klávesák Sunshine Márty jsou průvodci čerstvé cesty party, která spíše než mainstreamové Sunshine připomene právě kytarové pohrobky Nihilistů ve špinavější, současnější podobě. Na druhou stranu, Kill The Dandies mají, v porovnání s Take Death, jasněji řezané kontury zasazené do hlubší rockové historie a mírně tak demaskují stále ještě počáteční hledání sympatického kvarteta. O tom ale debuty jako God Save The King jsou, vyzkoušet několik stezek a teprve s druhou deskou se, jako v ruské ruletě, vydat rázně jedním směrem.
Zaprášené putování Take Death na novince zabloudí za kamarády Warren Suicide, na českou zábavu, ale nejčastěji do pražského Chapeau Rouge, symbolu naděje i zmaru českého undergroundu. Klub v centru města dokáže nabídnout neskutečnou podzemní jízdu, kdy si říkáte, že to s tou domácí scénou není zase tak špatné, ale i večírky, které jsou převálcovány hlukem o patro výše situované tančírny. Take Death potřebují svůj čas, a pokud jim ho věnujete, v druhé, konzistentnější polovině desky vás odmění soustředěným výkonem, za který nelze domácí indie rockery než pochválit. Pokud mám srovnávat s nedávno též debutujícími Night, tak mi z přímého souboje vychází lépe právě dnes recenzovaná partička. A to právě pro nezametání špíny pod koberec. Antiseptické prostředí totiž s rokenrolem nemá nic společného.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
