Umělec a milovník vnitřností Jesse Kanda zmutoval do producenta
Bez vizuálů Jesseho Kandy by bylo skoro nemožné představit si scénu experimentální elektroniky posledních několika let – kromě klipů a obalů pro svoji spřízněnou duši a spolubydlícího, totiž producenta Arcu, pracoval s Björk nebo FKA twigs. Vizuální umělec se ale nově dal i na hudební dráhu a pod jménem Doon Kanda vydal debutové EP na labelu Hyperdub. Kam tímhle nečekaným krokem směřuje?
Pro klip Mouth Mantra z rozchodové desky Björk nazvané Vulnicura nechal stvořit zvětšený model zpěvaččiných úst, které posléze mapoval pomocí dvanácti kamer. V přelomovém videu k tracku Thievery venezuelského producenta a svého nejbližšího přítele Arcy donutil digitálního humanoida neurčitého pohlaví twerkovat způsobem, který vyvolává podobnou nejistotu a zmatení jako pohled na androida těžko rozpoznatelného od člověka. Na obal debutové desky zpěvačky a tanečnice FKA twigs umístil dnes už ikonický načervenalý portrét, který je deformovaný prostorem i časem. Jeho klipy, zabydlené stvořeními ze snů i nočních můr, připomínají Noemovu archu pro čtvrté tisíciletí. Zároveň ale i do toho nejpokroucenějšího mutanta dokáže vdechnout hmatatelný život poháněný emocí.
Právě emoce a vlastní prožitky jsou totiž pro Jesseho Kandu počátkem všeho. Vizuální umělec neoperuje s konceptem a na nikoho nenavazuje – jeho metoda je naopak postavená na intuici a náhodě. „Při práci se softwarem se může velmi snadno stát, že bude vaše práce mechanická a stereotypní, proto cíleně pracuji rychle a tím do své tvorby vkládám chyby.“ Od umělců zapojených do běžného provozu jej odlišují i jeho inspirační zdroje – sám o sobě tvrdí, že nikdy nechodil do galerií současného umění, místo toho patří k prvním výrazným umělcům youtubové generace, která se cíleně nechala ovlivňovat nekonečným proudem zdánlivě náhodně propojených videí na internetu. Možná odtud pochází Kandova zásada nic nesdělovat formou dialogu. „Člověk může spoustu věcí říct jenom prostřednictvím těla. Je to něco, co jsem se naučil díky televizi a díky manga komiksům.“
Kanda je v každém ohledu člověk formovaný internetem – narodil se sice v Japonsku a vyrůstal v Kanadě, ve skutečnosti je ale jeho domovem právě síť. I svoji spřízněnou duši Arcu našel na internetu, a než se poprvé potkali fyzicky, strávili dlouhých sedm let každodenními diskuzemi o hudbě a umění. Tady se formovalo přátelství a kreativní pnutí, díky kterému je dvojice Arca a Jesse Kanda občas označována za nástupce Aphexe Twina a Chrise Cunninghama. Přestože je jejich práce občas stejně intenzivní jako legendární video k Aphexově tracku Come To Daddy, cílem ale rozhodně není jenom banálně šokovat.
Jesse Kanda se snaží všemi možnými způsoby simulovat procesy odehrávající se v jeho hlavě a sdílet je s kýmkoliv ochotným naslouchat, dívat se a nechat se vytrhnout z letargie. Jeho dílo má být autentickým odrazem toho, co sám prožívá, proto se často pohybuje na tenké hranici úzkosti a euforie nebo odporu a fascinace. Odtud jeho obsese lidskými vnitřnosti a obecně tělesností. „Vnitřnosti a to, co máme pod kůží, jsou totiž daleko přitažlivější než samotná kůže a povrch těla. Lidé na to reagují znechuceně, což je samozřejmě součást evoluční taktiky přežívání, já se ale snažím lidem prezentovat tyhle věci takovým způsobem, aby v nich spatřili něco krásného.“ Kanda společně s Arcou narušuje tradiční estetické kategorie krásného a ošklivého, sleduje tím ale i trochu jiný cíl: rozleptat pevně usazenou hegemonii na scéně elektronické hudby, které dlouhé roky pevně vládne archetyp odměřeného a racionálně uvažujícího bílého muže.
Kromě vizuálního jazyka, který vedle zmíněných videoklipů FKA twigs, Björk nebo Arcy zplodil třeba společný film Trauma s posledně jmenovaným, se Jesse Kanda rozhodl vstoupit do roku 2017 ještě v jedné podobě, totiž ve formě hudebního producenta. Debutové EP nazvané Heart vydal Kanda pod obměněným pseudonymem Doon Kanda a digitálně vyšlo u prestižního labelu Hyperdub – ten navíc na konec týdne chystá i vinyl. Kanda se samozřejmě na ploše pěti tracků nevyhne tomu, co musí každý očekávat, totiž srovnání s Arcou. A ono srovnání je opravdu na místě – kromě první a asi nejvýraznější skladby, otevíráku pojmenovaném po mexickém obojživelníkovi Axolotl, jsou totiž všechny tracky podpírané typicky tekutou syntezátorovou konstrukcí, kterou Arca předvedl na albech Xen i Mutant.
Právě zmíněný track je ale největším příslibem do budoucna – podobně jako obojživelník, po kterém je pojmenovaný, se v něm totiž Kanda pohybuje současně ve dvou světech. Přísně minimalistický rovný beat evokuje lo-fi house a s ním spojený kolaborační DIY přístup, zatímco na kost osekaný melodický motiv v sobě skrývá právě ten mix euforie a nejistoty, kterým je Kanda proslulý. EP Heart je v kontextu současné scény možná nepatrný počin, v životě Jesseho Kandy ale může být výrazným předělem, který přetaktuje jeho kreativní motor zase někam jinam. Být jedním z nejvýraznějších vizuálních umělců na současné scéně ambiciózní elektroniky už mu totiž evidentně nestačí.
