V abstraktních beatech Visionista a Rabita se rozpadá svět i mysl

Doménou instrumentálního grimeu jsou samozřejmě pořád EP, letošní podzim ale nabídl i dvě dlouhohrající desky, které dokazují, že zašmodrchané beatové patterny ustojí i větší formát. Zatímco Rabit kreslí na debutu Communion mimozemské krajiny, jeho kolega Visionist skládá na Safe z beatů a útržků lidských hlasů portrét svého boje s duševní poruchou. V obou případech jde o abstraktní elektroniku z první ligy.

Londýnský rodák Louis Carnell alias Visionist vypouští zajímavé tracky od roku 2011, skvělou reklamu mu udělala hlavně dvojdílná série I’m Fine na Lil City Trax. Aktuálně na ni navazuje dlouhohrajícím debutem Safe, který je zajímavým úkrokem od agresivity beatového minimalismu směrem k melancholickému ambientu. I když se v tracích jako Victim nebo Vffected sypou na atomy roztříštěné beaty, hlavní roli tady překvapivě hraje atmosféra a lidský hlas. Útržky slov, náznaky nápěvů, smyčky zmutovaných sloganů – to všechno známe už třeba od Buriala, Visionist ale s hlasem pracuje ještě mnohem velkoryseji a samply tvoří v jeho skladbách jakési miniaturní riffy. Leitmotivem desky je Visionistovo vyrovnávání se s úzkostnými stavy, a Safe tak skvěle sedí k loňské nahrávce Parallel Memories jeho grimeového kolegy, který si říká Mr. Mitch. Pro tu média vymyslela škatulku „emo-grime“, která se na Visionistův debut také hodí.

Producent Rabit (vlastním jménem Eric Burton) žije v Texasu, jeho tracky ale bývají řazeny do škatulky minimalistického DIY grimeu. Nechybí tu typické žánrové elementy, jako vyšinuté 808 kopáky, cvakající spouště bouchaček i samply roztříštěného skla, na svém místě jsou i paranoidní nálady. To všechno najdete i na jeho debutu Communion, nicméně do grimeu ještě přimíchává vlivy industrialu, a výsledný mix je tak řádně goticky temný. (Deska ostatně vychází na značce Tri Angle, která se specializuje na temné elektronické nálady projektů, jako jsou Haxan Cloak, Holy Other nebo Vessel.) K dystopickým náladám sedí i vokální fragmenty s větami jako „The flesh covers the bone“ nebo „There aren’t any people“ a klaustrofobii ještě zesilují ambientní pasáže, zahušťující ve skladbách Snow Leopard nebo Fetal atmosféru. V Artemis dosahuje rovina abstrakce skoro arcovských rozměrů, na tučné kvality jeho „sonických zbraní“ ale Rabit zatím nemá.

Rabit – Communion (Tri Angle, 2015)|foto: Tri Angle Records

Povedených alb instrumentálního grimeu se za poslední rok urodilo. Zatímco ale třeba Logos a Mumdance na své výtečné únorové desce Proto vlastně replikují starý dobrý drum’n’bass, Visionist a Rabit vykročili na svých debutech do úplně nového vesmíru, kde se pravidelné struktury beatových patternů už zcela rozpadají a celé to ujeté rytmické haraburdí už skoro tluče na dveře avantgardní hudby. Zatímco v Rabitově apokalyptické elektronice se rozpadá svět, u Visionista se tříští na tisíce kousíčků mysl sužovaná psychickými problémy. Těžká hudba pro těžké časy, nervní desky Safe a Communion potvrzují sílu současné grimeové generace. Jak na vlnu experimentů odpoví mladí rappeři, jako jsou Novelist nebo Stormzy? Míč je teď obrazně na jejich straně.

Visionist – Safe (PAN, 2015). Hodnocení: 80 %
Rabit – Communion (Tri Angle, 2015). Hodnocení: 85 %