Vince Staples do nebe nepůjde
Když před třemi roky vyšel první mixtape tehdy osmnáctiletého Vince Staplese, bylo jasné, že na nezávislé rapové scéně se brzy začnou dít věci. Shyne Coldchain Vol. 1 byl příslibem příchodu upřímného rapu, který přináší úplně nový pohled na svět. Co se v mladém rapperovi skrývá, se ale naplno ukázalo až letos na jeho EP Hell Can Wait.
Vince nevnímá svoji tvorbu jako umění, nemá potřebu glorifikovat svůj příběh nebo dávat věcem, o kterých mluví, hlubší význam, než doopravdy mají. Jeho silnou stránkou je autenticita, která ho tolik odlišuje od mainstreamovějších rapperů. Snad i proto se po svém debutu dostal do hledáčku velkých jmen jako Schoolboy Q nebo Mac Miller. V roce 2012 vydal s Michaelem Uzowuruem mixtape Winter In Prague, rok nato spolupracoval s Mac Millerem na jeho albu Stolen Youth. Největší fame mu ale dosud přinesla loňská spolupráce s Earlem Sweatshirtem na jeho singlu Hive.
Paradoxem je, že Vince jinak spolupráce za účelem publicity neuznává. „Přece nechcete mít ve své písni JayZeho, protože by pak lépe vyniklo, co chcete říct. Chcete tam mít prostě napsáno featuring Jay Z. To je všechno. Takové songy ztrácejí smysl. Já ale chci, aby ty moje něco znamenaly.“ Tímhle heslem se snaží řídit i na Hell Can Wait, kde je navíc jen Teyana Taylor a Aston Matthews. „I'm probably finna go to hell anyway,“ rapuje v prvním tracku Fire, který dobře připravuje na to, co posluchač vyslechne v dalších šesti skladbách, a zároveň trefně charakterizuje Vincův životní postoj.
Témata jeho tvorby jsou od počátků stejná. Těžké dětství, vyrůstání v gangu, smrt všude okolo. Ta syrovost je až hmatatelná. Dobře je znát i v Blue Suede, která je pro album tím hlavním tahákem. Její produkci má na svědomí Hagler, který je spolu s dalšími, kteří se na EP objevují (Anthony Kilhoffer, Infamous a No I.D.), výsledkem dlouhého hledání těch správných producentů. I díky nim je na Hell Can Wait znát tak velký posun oproti tomu počátečnímu utahanému soundu, ze kterého byl tolik cítit vliv Odd Future. Podepsání smlouvy s Def Jam Recordings Vincův progres jen potvrzuje.
Hell Can Wait je stručné, prudké, zlověstné. Zvukově představuje protipól Vincově letošnímu Shyne Coldchain Vol. 2, které ironicky spojuje veselé oldskool – hiphopové melodie s ultradepresivními texty. Hudba Hell Can Wait je oproti tomu znatelně temnější, minimalističtější. Producenti sází na dominantní basovou linku a současnější sound. Ve svých textech se na něm Vince zpovídá ze svých hříchů, zprostředkovává nám svůj pohled na svět. Ve své tvorbě nedělá kompromisy, přesto se konstantně zlepšuje. Svým EP ukazuje, že má co říct. Že o něm ještě zdaleka nevíme všechno. Jisté je, že to nebudou žádné pěkné věci. Protože na Vince už mají v pekle místo. Ale i peklo si musí člověk nejdřív zasloužit.
Hodnocení: 90 %Vince Staples – Hell Can Wait EP (2014).
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
