Vlk vyje v bankovním trezoru: Festival Only Connect spojuje elektřinu, symfoňák i meditaci v dronech

Only Connect počítá s lidmi, kteří chtějí naslouchat aktivně – a pak už kašle na (post)žánry. Spojuje elektroniku, post jazz, všemožné koncepty, hudbu pro symfoňák. Ve výsledku zažívá publikum momenty velmi seriózní i mohutně absurdní: orchestr Oslo Philharmonic hraje Jima O’Rourka a arktický Sámi Andy Sombe do sebe nechává vstupovat vyjícího vlka v bankovním trezoru.

Echo Pavla Klusáka, které připomíná festival na ploše celé šedesátiminutovky, se nemohlo vyhnout Christianu Marclaymu. Hudebník a skutečná hvězda dnešního vizuálního umění (viz 24 hodin trvající film The Clock, oceněný na benátském bienále) se na festival vrátil jako improvizátor – a naprosto zazářil. Dva dny chodil v Oslu po vetešnictvích a kupoval nádobí, kolovrat a jiné krámy, na které pak na scéně hrál. Vybral si i v suti po renovaci byvší bankovní budovy Sentralen, ve které se celý kulturní podnik konal. Lehkými, přirozenými dotyky hrál Marclay i na jízdní kolo vypůjčené od Roba Younga – renomovaného hudebního novináře a exeditora časopisu Wire, který v Oslu žije.

Improvizátoři tu byli zastoupeni opravdu velkoryse: hrál kmotr japonské avantgardy Yoshihide Otomo s bubeníkem Paal Nilssen-Lovem (bezkonkurenčně nejhlučnější set), Ghédalia Tazartes, harfista Rhodri Davies, Espen Sommer Eide (z dua Alog). Hild Sofie Tafjord (Spunk) od mixážního pultu řídila masovou, pomalu se hýbající hypnotickou skladbu pro tři dechové orchestry, které obstoupily publikum ze všech stran.

Ale ještě překvapivější bylo to, co v Česku zatím moc neznáme: soubory mladých instrumentalistů, kteří jsou připraveni na speciální požadavky nejsoučasnějších skladatelů. Dokážou pak zahrát detailně a oddaně třeba rovné drony a jemné změny v ladění, které jsou zásadní pro hudbu Catherine Lamb – ale taky přirozeně a těsně kombinovat komorní nástroje s elektronikou, jak to dělá velká stoupající hvězda Øyvind Torvund. Jak kvintet Asamisimasa, tak trochu početnější Ensemble neoN ukázaly, že tahle scéna zažívá velké uvolnění a začíná patřit k nové alternativě víc než dřív.

Echo Pavla Klusáka se tedy vrací k festivalu: od napínavého, vnitřně veselého post minimalismu skladatele Laurence Cranea až po báječného samorosta Richarda Dawsona, který pokračuje po svém v syrové, a přece citlivé neotesanosti skutečně lidové hudby. Mezi námi, i Norsko se musí vyrovnávat se škrty v kulturním sektoru. Ale kurátoři festivalu Anne Hilde Neset (za hlavní organizátory Ny Musikk) a Ilan Volkov (za spolupracující festival Tectonics) ukázali, že v dané situaci umí vytvořit událost, která má rozměr jak srdečnosti a zábavy, tak intenzivního showcase aktuálního hudebního fantazírování.

Only Connect: hudbu z festivalu poslouchejte v Echu Pavla Klusáka z 31. května.