Výročí průlomového alba polilo rappera The Game živou vodou
Deset let po svém albu Documentary vydává losangeleský rapper The Game pokračování Documentary 2 a Documentary 2.5, která ho po hubených letech znovu vrací mezi špičku. A stvrzují velký návrat hip hopu ze západního pobřeží.
V hip hopu ze západního pobřeží se po letech stagnace zase dějí velké věci. Kendrick Lamar vydává desky, které sklízí kritický i komerční úspěch, demiurg celé scény Dr. Dre se triumfálně vrací s deskou Compton a skvělou sezonu kalifornského rapu završuje nečekaný komerční úspěch filmu Straight Outta Compton o N.W.A. Velká renesance „the west coast“ pokračuje i s novým dvojalbem rappera, na kterého fanoušci už málem zapomněli. Pětatřicetiletý The Game využil desáté výročí své průlomové a také nejúspěšnější desky Documentary a natočil k ní dvě pokračování Documentary 2 a Documentary 2.5, která – samostatně vydaná s odstupem dvou týdnů – dávají dohromady opulentní dvojalbum, které není zajímavé jen svou délkou.
Oba díly Documentary trvají společně přes dvě hodiny a čítají celkem třicet šest tracků. Vyjmenovat všechny hosty a producenty by nejspíš zabralo zbytek recenze. A možná by bylo jednodušší vyjmenovat ty z mainstreamové hiphopové špičky, kteří na desce nejsou. S takhle obřím týmem se The Game nemusí spoléhat jen na g-funk a westcoast zvuk, který k němu patřil, a může se rozhlížet po širých krajinách současného rapu. S Drakem se vydává do současného atlantského narkotického minimalismu (100), s Kanyem Westem do světa temného industriálního rapu (Mula) a s Diddym zase do staromilského newyorského zvuku (Standing On Ferraris).
Druhá polovina dvojalba, Documentary 2.5, je věrnější rapperovým kořenům. Je to vlastně tak trochu sesterský projekt k Dreovu albu Compton – mají společné některé producenty, hosty a hlavně moderní westcoastový zvuk vypiplaný až na hranu muzikálové opulence. A samozřejmě také texty o osobních ambicích či sociálně-politických tématech. Nechybí nakonec ani zmínky o policejní brutalitě nebo násilí uvnitř černošské komunity, i když ganstarapové klišé o soupeřících klanech pořád převažuje. The Game není básník typu Kendricka Lamara, ale jeho surová výpověď má rozhodně něco do sebe. Tedy pokud zrovna nemluví nepříliš vlídně o ženách, což jsou asi nejdiskutabilnější momenty obou desek.
O The Gameovi se psalo jako o rapperovi s velmi omezeným rejstříkem. Mamutí projekt Documentary 2 a 2.5 ale dokazuje, že poslední roky stál ve stínu slavnějších jmen trochu neprávem. (Ostatně poslední album Jesus Piece je opomíjené neprávem, kvalitativně tady možná dosáhl svého vrcholu.) Samozřejmě že taková nálož tracků se neobejde bez slabších momentů, vzato podle průměru, natočil The Game víc zajímavé hudby, než obsahuje většina letošních rapových desek. Projekt vychází shodou okolností ve stejnou dobu, kdy jeho někdejší parťák a následně nepřítel na život a na smrt 50 Cent čelí potupnému bankrotu a jeho kariéra je prakticky u konce. The Game se tak může smát, protože v téhle válce nakonec řekl poslední slovo.
The Game – Documentary 2 (Blood Money Entertainment / eOne Music, 2015)
Hodnocení: 75 %
The Game – Documentary 2.5 (Blood Money Entertainment / eOne Music, 2015)
Hodnocení: 80 %
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
