Vytisková & Unger: Pop je u nás produkt a ne muzika

23. červen 2016

O propojování české alternativy s mainstreamem a o tom, jaký je rozdíl mezi českou a zahraniční popovou scénou, jsme se bavili s muzikanty, kteří jsou k tomuhle tématu nejpovolanější. Jak Klára Vytisková, tak Jan Unger z kapely Zrní se dlouhodobě pohybují přesně na hraně mezi popem a alternativou, což je poměrně výsadní postavení: dovoluje jim totiž spolupracovat s hudebníky z obou táborů a tím je spojovat. Proč to nejde dělat častěji? A jak udělat z českého popu hudbu, za kterou by se člověk nemusel stydět?

Jan Unger hned na začátku definoval pop jako něco, co je srozumitelné širším vrstvám posluchačů, a vůbec to přitom nemusí znamenat, že jde o hudbu neautentickou. V Česku to ale podle něj takhle nefunguje – to, co je přirozené a co o něčem vypovídá, je v českém kontextu automaticky bráno za alternativu. Neplatí ani teze o tom, že alternativní muzikanti nechtějí být slavní – jak Zrní, tak Klára Vytisková minimálně zpočátku své kariéry toužili po slávě, lépe řečeno po tom, aby jejich hudbu znalo a poslouchalo co nejvíc lidí. Touha po slávě ale podle Ungera nikdy nestačí – vždycky musí jít ruku v ruce s touhou po sebevyjádření.

Jak propojit alternativu a mainstream? Podle Kláry Vytiskové je nejdůležitější být otevřený a čerpat inspirace ze všech možných zdrojů – právě proto přijala roli porotkyně v Česko Slovenské Superstar 2015. Překvapila ji naivita mladých zpěváků a zpěvaček, kteří žijí v tom, že právě Superstar je nejdůležitější na světě a úspěch v soutěži zaručuje úspěch na českém hudebním trhu. Zdůraznila, že talentové soutěže dokážou postrčit nahoru opravdu poctivé talenty – za všechny stačí jmenovat Bena Cristovaa nebo Anetu Langerovou.

03315113.jpeg

Došlo samozřejmě i na to, jak z alternativy prorazit do mainstreamu. V tomhle případě je klíčové dostat svoje singly do rotací velkých rádiových stanic, což se třeba Zrní nikdy nepodařilo. Dramaturgové jim prý vyčítali, že skladba má moc akordů (měla dva) nebo že refrén nezačíná do dvaceti vteřin od začátku skladby. Oba hosté se shodli na tom, že český posluchač si rád nechává diktovat, co má poslouchat, a velká média mu vychází vstříc tím, že se snaží najít co nejnižší společný jmenovatel toho, co se bude líbit všem. Tím se ale obecný vkus zhoršuje, což je podle Ungera cesta do pekel. Lidem je nutné ukazovat, jaká hudba může být, a tím je naučit poslouchat kvalitnější pop.

Podle Ungera ani nefunguje pomoc od větších kapel, které si ty alternativnější berou jako svoje předskokany. Kapela Zrní dostala tuhle nabídku od skupiny Kryštof, po delších diskuzích uvnitř skupiny ale odmítla s tím, že se stejně musí propracovat sami. Oběma hostům naopak pomohly hudební ceny, i když Jan Unger poukázal na to, že i ocenění může přispívat ke zvětšování propasti mezi alternativou a mainstreamem – typickou ukázkou jsou ceny Anděl, které přímo oddělují hlavní ocenění od těch žánrových. Na závěr rozhovoru ale problesklo i trochu optimismu. Podle hostů bude tendence brzo spíš opačná – podobně jako v zahraničí se hranice mezi mainstreamem a alternativou začnou rozpouštět a důležité bude už jenom to, jestli hudba nese nějaké sdělení a je dělaná upřímně.

autoři: Jiří Špičák , Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka