Warp slaví 25! Radio Wave se přidává s gratulacemi
Čtvrtstoletí kultovního ostrovního labelu Warp nelze opominout. Přečtěte si, jaká je minulost slavného vydavatelství, jak se to má s jeho nejnovější aktivitou a kdy výrazně vybočilo ze zaběhnutých žánrových kolejí.
Historie labelu, který rozboural svět elektroniky
Proti označení IDM se většina producentů takzvané inteligentní taneční hudby vždycky ohrazovala, tohle sousloví totiž jaksi mimoděk předpokládá, že jiné žánry taneční hudby inteligentní nejsou. Přestože se v posledních letech tohle pojmenování používá čím dál tím méně, svoji logiku má. IDM, které se i díky britskému labelu Warp zrodilo na začátku 90. let, představovalo v moři tělesného raveu a acid houseu ostrov hudby, která stimulovala mozek a tělo nechávala na pokoji. Produkce Warpu přitom ze zmíněných odnoží otevřeně vycházela – Track With No Name od Forgemasters, tedy první úspěšnou věc v katalogu sheffieldského labelu, můžeme z dnešního pohledu označit za formálně poměrně krotký house. To samé platí o prvních skladbách od Nightmares on Wax nebo Sweet Exorcist, které Warp dostaly do britských žebříčků.
První náznak toho, co se později začalo označovat jako IDM, předvedla dvojice LFO na desce Frequencies z roku 1991. Definitivně ale začal tehdy tříletý Warp měnit pravidla hry o rok později se sérií singlů a desek pod hlavičkou Artificial Intelligence, na kterých se představili producenti a kapely jako The Black Dog, Plaid, Autechre nebo Aphex Twin. Hlavně poslední dvě jména patří k základním stavebním kamenům scény, jejíž zástupci přepsali mapu elektronické hudby a definitivně přesvědčili posluchače, že podobná hudba může být stejně sofistikovaná jako avantgardní kompozice a stejně emotivní jako skladby vytvářené tradičními hudebními nástroji.
Debutová deska Autechre Incunabula a následující nahrávka Amber patří dodnes ke klasice celého žánru, stejně jako Selected Ambient Works Volume II Aphexe Twina. Rok 1994 byl i díky těmto deskám stejně přelomový jako třeba rok 1974, kdy němečtí Kraftwerk vydali první elektronické album Autobahn. Aphex Twin i Autechre jsou neoddělitelnou součástí labelu Warp dodnes, Aphex ostatně vydal nové album Syro před několika dny a Autechre naposledy obohatili katalog značky loni s masivním dvojalbem Exai a EP L-Event.
Loňskou novinkou Tomorrow’s Harvest se připomnělo i legendární duo Boards of Canada, které se labelu Warp upsalo v roce 1998 s přelomovým albem Music Has The Right To Children – přestože bývá zvykem zmiňovat skotské bratry Marcuse Eoina a Michaela Sandisona jedním dechem právě s Autechre a Aphexem Twinem, jejich přístup byl vždy trochu odlišný. O něco blíž k tradičnímu warpovskému zvuku byl projekt The Black Dog, jehož album Music For Adverts (And Short Films) patří ke zlatému fondu labelu.
Podobně je na tom i projekt Plaid, který tvoří zakládající členové The Black Dog Andy Turner a Ed Handley a který, stejně jako Aphex, vydal novou desku letos. Plaid si svůj zvuk drží i v roce 2014, což se nedá říct o dalším členovi klasické sestavy Warpu – Tom Jenkinson, známý jako Squarepusher, v průběhu své kariéry přepínal mezi kompozicemi ovlivněnými junglem, čistě elektronickou hudbou nebo naopak improvizacemi na basovou kytaru. Právě o něm se ale v poslední době nejčastěji říká, že ztrácí dech – otěže legendárního labelu už prostě přebírají jiní.
Beatové blýskání na lepší časy(?)
Říci, že se ostrovnímu labelu Warp začíná blýskat na lepší časy, zní poměrně zavádivě. Především se tím hned vzbuzuje dojem, že značka, která letos slaví 25 let existence, na tom byla někdy špatně – což se dá o minulosti pionýrské společnosti, která byla během 90. let stěžejním domovem Aphexe Twina, Boards of Canada, Autechre a dalších elektronických velikánů, říci jen stěží. Druhým dechem nutno dodat, že pro spoustu lidí má tím pádem Warp svá nejlepší léta za sebou – a že jeho současná produkce se nese jen ve znamení otřepaně nostalgických IDM revivalů.
To je však rozhodně daleko od pravdy – a Warp dokázal během svého dlouhého působení téměř vždy svižně zachytit pod povrchem bublající klubové tendence a etablovat se tak coby jeden z čelných ukazatelů aktuálních trendů v elektronické hudbě. V roce 2007 upsal do svého katalogu tehdy ještě ne moc známého kalifornského beatmakera, který si říkal Flying Lotus – a ze kterého se postupem času vyklubala jedna z jeho nejlepších a nejprozřetelnějších akvizic.
Podobně se to má i se skotskými djskými ekvilibristy a bratry v triku Hudsonem Mohawkem a Rustiem – talentované mladíky vytáhl Warp z čistě lokálního fameu na piedestal futuristické beatovědy, odkud se jim nechce moc dolů ani dnes. Nynější australský rezident a polovina legendárního dua Global Communication Mark Pritchard zase stačil na Warpu vystřídat už početnou řádku projektů, jako Harmonic 313 nebo Africa Hitech (společně se Stevem Spacekem), až se vloni konečně usadil pod svým vlastním jménem.
V posledních letech funguje Warp často jako jakýsi lapač slibných projektů s povedeným prvním albem – stalo se tak v případě tria Darkstar, které přetáhl z Hyperdubu, i dua Mount Kimbie, které přešlo z domovské základny Hotflush. S tím souvisí i část současné kritiky Warpu – tím, že nadějné tvůrce vezme pod svá ochranná křídla moc brzy, postaví je před velké očekávání publika a utne tak jejich doopravdy svobodný vývoj takřka v zárodku. Výsledkem bývá ve většině případů jen zklamání, což se dá z velké části říct právě o aktuálních deskách Rustieho a Hudsona Mohawka.
Naštěstí se však na Warpu nově objevují i již zavedení tvůrci, které nově vkládaná očekávání příliš nerozhodí – a díky podpoře velkého labelu tak své originální vize mohou doručit mnohem většímu počtu posluchačů. Řeč je konkrétně o jménech Oneohtrix Point Never a patten – oba dva producenti patří k těžko pojmenovatelné straně klubového spektra a i svými novými počiny na Warpu se bližšímu zařazení stále úspěšně vzpírají. A do blízké beatové budoucnosti bude rozhodně nahlížet i v době psaní tohoto článku čerstvě upsaný projekt Future Brown – producentská supergroup ve složení Fatima Al Qadiri, Nguzunguzu a šéf labelu Lit City Trax J-Cush. Na Warpu se tak stále blýská na dobré časy – a tuším, že ještě nějaký ten pátek bude.
Žánrová vyšinutí z vazby (a jeden zapomenutý poklad)
V druhé polovině 90. let se o experimentální výlety především do future/acid jazzových vod se silným zastoupením klasických hudebních nástrojů (včetně třeba i dechových) staral hlavně Jimi Tenor a také projekt Red Snapper, který na prvních dvou deskách neváhal přijít ani se soundtrackovým feelingem místy až westernového vyznění, ženským zpěvem a drum’n’bassovým či breakbeatovým podkladem. Ostatně nahrávky Prince Blimey a Making Bones mají stylově hodně blízko třeba k rané tvorbě Amona Tobina a ne náhodou by je člověk zařadil spíš do katalogu Ninja Tune než Warp Records.
Ženský zpěv i klasická nástrojová sestava bicí, kytara, baskytara, klávesy byly základním poznávacím znamením pětice Broadcast, která ale namísto jazzu experimentovala s křehkým písničkářstvím. Jakkoliv jejich „divno-popové“ nahrávky působí v katalogu Warp Records dodnes jako zjevení, minimálně první dvě desky patří mezi to nejlepší, co na přelomu tisíciletí u tohohle ostrovního labelu vyšlo. Což se rozhodně nedá říct o podprůměrné indie kytarovce Maxïmo Park, která je naopak příkladem, kdy Warpu sázka na žánrové vychýlení z elektronických mantinelů nevyšla. Povadlý kytarový prapor tak museli v roce 2007 znovu pozvednout newyorští mathrockeři Battles s vynikajícím debutem Mirrored, který na serveru Metacritics zcela po zásluze dosáhnul skvělého hodnocení 86 ze 100.
Na přelomu tisíciletí začal Warp koketovat i s hip hopem, což vykrystalizovalo v založení sublabelu Lex Records, který se nakonec v roce 2005 zcela osamostatnil. I přesto vyšlo přímo u Warpu hned několik alb, za něž by se ve svých katalozích rozhodně nezlobily ani Stones Throw Records, Mo‘ Wax nebo Anticon. Hlavním warpovským propagátorem prorůstání hiphopu do elektroniky byl samozřejmě Guillermo Scott Herren se svým alter egem Prefuse 73. Ať už jeho styl nazveme abstraktní hip hop, glitchhop, nebo avanthop, faktem zůstane, že Herrenovy hrátky se samply a cut-up stylem skládání znějí i po víc jak deseti letech od vydání debutové desky pořád svěže a aktuálně. Nejklasičtější hiphopovou nahrávkou v katalogu Warpu je nicméně třetí řadovka Arrhythmia newyorských básníků ulice Antipop Consortium. Přestože je i na ní jasně patrné fúzování s experimentální elektronikou, je to hlavně typický ghetto styl rapování, který vás při jejím poslechu praští do uší jako první.
Ve výčtu warpovských žánrových výstřelků samozřejmě nesmí chybět Jamie Lidell, jemuž se povedlo asi vůbec nejradikálnější stylové vyšinutí z vazby za celou 25letou historii labelu. Po experimentálním debutu Muddlin Gear z roku 2000, který do konceptu ostrovního vydavatelství ještě zapadal víc než dobře, se Lidell během následující pětileté odmlky pustil do tvorby prakticky čistokrevného funku a soulu. Jestliže Multiply ještě obsahovala alespoň občasné elektronické zvrhlosti, následující řadovka Jim už posluchačům předestřela dokonalý návrat v čase o několik dekád zpět prostřednictvím hudebních žánrů, které by od releasu Warp Records nečekal ani ten nejosvícenější vizionář.
A na závěr tip na jeden zapomenutý poklad ve warpovském katalogu pocházející ze série Artificial Intelligence. Nad všemi ostatními releasy totiž (společně s dobře známým debutem Incunabula od Autechre) vyčnívá ten s názvem Dimension Intrusion. Má ho na svědomí legenda minimalu a acid techna Richie Hawtin aka Plastikman, který se pro tenhle případ schoval za alias FUSE, a možná i proto je ono album dodnes neprávem skrytou perlou nejen v katalogu Warpu, ale i v celé Hawtinově tvorbě. V téměř 80minutové stopáži Hawtin plynule přechází od nekompromisně tepajícího acidu přes atmosférické ambient techno až po čistokrevný detroitský zvuk, aniž by výsledný amalgám jakkoliv ztrácel na koherenci. Dimension Intrusion dělá čest svému názvu i po dvaceti letech – při jeho poslechu totiž vaše mysl odletí do jiných sfér dřív, než řeknete Warp.
DOPORUČENÝ POSLECH:
Historie labelu, který rozboural svět elektroniky
LFO – Frequencies (Warp, 1991)
Various – Artificial Intelligence (Warp, 1992)
Autechre – Amber (Warp, 1993)
Speedy J – Ginger (Warp, 1993)
Aphex Twin – ...I Care Because You Do (Warp, 1995)
The Black Dog – Music For Adverts (And Short Films) (Warp, 1995)
Plaid – Not For Threes (Warp, 1997)
Boards of Canada – Music Has The Right To Children (Warp, 1998)
Squarepusher – Music Is Rotted One Note (Warp, 1998)
Various – We Are Reasonable People (Warp, 1998)
Beatové blýskání na lepší časy(?)
Flying Lotus – Los Angeles (Warp, 2008)
Hudson Mohawke – Butter (Warp, 2009)
Rustie – Glass Swords (Warp, 2011)
Africa Hitech – 93 Million Miles (Warp, 2011)
Mount Kimbie – Cold Spring Faultless Youth (Warp, 2013)
Darkstar – News From Nowhere (Warp, 2013)
Oneohtrix Point Never – R Plus Seven (Warp, 2013)
patten – ESTOILE NAIANT (Warp, 2014)
Žánrová vyšinutí z vazby (a jeden zapomenutý poklad)
FUSE – Dimension Intrusion (1993)
Red Snapper – Making Bones (1998)
Broadcast – The Noise Made By People (2000)
Prefuse73 – Vocal Studies + Uprock Narratives (2001)
Antipop Consortium – Arrhythmia (2002)
Battles – Mirrored (2007)
Jamie Lidell – Jim (2008)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
