White Car: Budoucnost v minulosti
Malá nezávislá značka Hippos In Tanks se pyšní oceněním magazínu FACT za nejlepší label roku 2011.
Může za to sice úzká, ale o to osobitější skvadra hudebníků – James Ferraro na Hippos vydal oceňovanou desku Far Side Virtual, jednočlenný projekt Autre Ne Veut zase EP Body. Jedna z největších hvězd, producentka a zpěvačka Laurel Halo, labelu sice před pár dny utekla ke slavnějšímu Hyperdubu, Hippos In Tanks to ale nijak neubírá na zajímavosti. Už proto, že mají pod svými křídly také chicagský projekt White Car, který právě vydává svoje první dlouhohrající album nazvané Everyday Grace.
Dvojice Elon Katz a Orion Martin, která tvoří kapelu White Car, drží linii vytyčenou labelem – mocně se inspirují v estetice 80. let, svoji hudbu nechávají podpírat prudkou lavinou syntezátorů a minulost je jim inspirací i po vizuální stránce. Svědčí o tom třeba jejich dva roky starý videoklip k písni No Better, o který se postaral Daniel Lopatin známý hlavně pod pseudonymem Oneohtrix Point Never. Záběry vystřižené ze starých reklam nebo dokumentárních filmů a pospojované kolážovitým způsobem do nového zneklidňujícího celku mluví za všechno.
Hudba na jejich předchozím releasu, EP No Better, byla pečlivě poskládanou kombinací dekonstruovaného post-punku s mechanickými housovými beaty, které vévodil paranoidní vokál. Na debutové dlouhé desce sice svoji image klaustrofobických architektů minulosti neopouštějí, přece je v něčem odlišná od předchozího EP.
White Car totiž přestali tak úpěnlivě tlačit na pilu a okořenili svoji hudbu alespoň drobnými přídavky vzdušnosti a lehkosti. Neznamená to samozřejmě, že by se najednou proměnili v jednu z mnoha skupin plujících ve vodách éterického syntezátorového popu. Akcent na větší melodičnost je ale na desce Everyday Grace patrný.
Finální nahrávka se tak sice stále odvolává na odkaz elektronického popu, je ale tak zhusta prošpikována originálně uchopenými citacemi na jiné žánry, že ve výsledku tvoří opravdu svébytnou konstrukci. Je tedy přesně taková, na jaké jsme u labelu Hippos In Tanks zvyklí. Na White Car se nedá moc tančit, písně jsou sice melodické, ale ne natolik, aby si je člověk hned zapamatoval. Není to ani pop, ani taneční hudba, rozhodně je to ale originální materiál, který je zároveň hodnotnou ilustrací toho, kam se ubírá současná nezávislá hudba – totiž do minulosti a budoucnosti zároveň.
White Car – Everyday Grace (Hippos In Tanks 2012)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
