Žíhaný dárek DIY Core

8. únor 2012

V nákladu 273 kusů krásného červenobílého vinylu vyšla koncem minulého roku kompilace Mladá fronta stárne rychle (Songs for DIY Core) s elegantním, jednoduchým designem od Carton Clanu. Co najdete na samotném albu zaštítěném citátem Louise-Ferdinanda Célina?

DIYcore.net je jedna z nejlepších tuzemských stránek o podzemní muzice a její tvůrci kromě recenzí, reportů z koncertů a profilů dokážou čas od času překvapit myšlenkou nad rámec toho, co člověk od hudebního serveru čeká. Třeba nedávno spustili takzvanou „Spokojízdu“, informační platformu, kde se mohou nadšenci cestující shodou okolností na stejný koncert na druhý konec republiky domluvit na společné dopravě.

Nápadem, který v konečném výsledku vedl k vydání červenobílého vinylu Mladá fronta stárne rychle se stejně laděným obalem, byla výzva kapelám, aby posílaly nahrávky exkluzivně ke stažení na server. Během několika měsíců se sešla pestrá směska muziky od punku a hardcore přes těžko zařaditelný experiment až třeba k folkově laděním skladbám. Z té hromady byla vybrána šťastná jedenáctka tracků k vylisování do asfaltu.

02543976.jpeg

Desku otevírá Unna skladbou Bez přesvědčení a je to asi záměrná ironie – Unna hraje tak soustředěný a názorově utříděný noiserock, jaký se u nás slyší málokdy. Dalším kapelám na výběru ale nasazuje dost vysokou laťku, kterou každý zdolává po svém. Instrumentální duo Depakine Chrono svým typickým krko- a prstolomným způsobem, Pacička jedovatostí svých harmonických postupů, Průmyslová smrt vztekem ze staré školy, Or svěže zelenou energií a svojským zvukem ze zkušebny a Remek podobně, ovšem se silnou vášní pro emocore půlky 90. let.

Ostatní (Aran Epochal, Hippobelly, Petit Pigeon, Noise Afterparty, Have to Be Distanced) patří do jiné disciplíny a je to dobře, protože jinak by byl žíhaný vinyl zřejmě o dost nudnější. V jejich skladbách se nespěchá, k vyústění se dochází občas velmi rozvážně, ale i tady vedle sebe dobře fungují skladby natáčené doma na koleně s nahrávkami, za které už někdo musel nějaký peníz utratit ve studiu.

02543974.jpeg

I když vinylem chtěla parta z DIY Core udělat radost především sama sobě, jak hrdě deklaruje, jde o událost mnohem významnější, než by bylo nějaké poplácání po zádech. Od nynějška je už nejen virtuálně, ale i takříkajíc věcně dokázáno, že domácí underground roste do krásy a životaschopnosti, o které si mainstream živený penězi velkých firem může jen nechat zdát.

autor: Petr Wagner
Spustit audio