Zrní nesmí usnout na vavřínech

Laťku si Zrní nasadili vysoko s předposledním albem Soundtrack ke konci světa. Je to právě dva roky stará deska, která vzbudila rozruch na domácí scéně a kapele pomohla po třinácti letech existence definitivně prorazit. Mohla za to k dokonalosti dovedená kombinace elektroniky a folku, procítěný zpěv Jana Ungera a jeho texty, které často budily znepokojení – jak asi napověděl i název alba. Pojmenování Soundtrack ke konci světa komentovali členové Zrní s humorem, nezapomněli ale taky vážně dodat: „Doufáme, že přijde období přeměny. Vnímáme, že dnešní doba je tak vyhrocená, že se teď nebo později něco musí stát.“

Co se stalo? Svět zatím neskončil, světový mír se nenastolil, jenom Zrní zažili vyprodané koncerty a získali jistou publicitu i ze stran národních deníků pro novou desku Následuj kojota. Ta působí sebevědoměji už v úvodní skladbě Deště, která v závěrečné katarzi rozpoutá nečekaný hudební slejvák. Novinka dostala bohatší aranže, ve kterých se dosyta nabažíte táhlých smyčců, a občas narazíte na skladbu až nečekaně, nezrnitě popovou – třeba jako je Nezoufej icoukej.

I v Ungerových textech je cítit změna. „Co s tím, když v noci duchy vidím? Co když zlí jsou doopravdy zlí?“ ptal se na předchozí desce. Na novince jako by našel cestu ven. Stačí následovat kojota, koukat po „dřívku, co se houpe v potoce“. V některých skladbách je z Ungera kazatel, který už ví: „Všichni lvi, všichni lvi za mnou, ptáci, hadi, všichni lvi pojďme pít, slunce je obří grep a šťáva prýští.“ Texty Zrní občas prýští naivitou, která nevadí, když je zabalená v otázkách. V bujarých refrénech, jako je ten v Třesku, ale budí jenom rozpaky. K obřímu slunečnímu grepu se prostě nějak nechce. Podobné zklamání může posluchač začít u závěrečné skladby Moře, která ve slokách slibně buduje atmosféru nočního města bez milosti, nakonec ji ale zboří a zůstane u povrchního: „Vem nás, slunce, vem nás s sebou k moři.“

Zrní - Následuj kojota |foto: Oficiální stránka Zrní

V nedávném rozhovoru pro Radio Wave se Jan Unger se svou kapelou rozpovídali o konfliktu nad slovy k jedné z nových písní – Lazar: „Původně byl text brutálnější a klukům přišlo, že je to moc. Je zbytečné o některých věcech zpívat, když lidi mají svých problémů dost.“ Tahle strategie rozhodně není chytrá. I když může vést k dočasnému úspěchu u mas, ze Zrní se nakonec stane kašička k bezzubé konzumaci.

Čtěte také

Kojot ukáže tesáky jenom párkrát, ale pro Zrní to není neúspěch. Na albu jsou nápadité skladby, již zmíněný, skvěle gradující Lazar nebo Království, které vám svou naléhavostí v nestřežené chvíli mohou vehnat slzy do očí. Jinak by ale rozhodně nebylo na škodu, kdyby si Zrní pro příště zkusili větší výzvu. S tak velkou podporou ze všech stran mají pro riskování záviděníhodnou pozici.

Hodnocení: 65 %