Zvukově vrstevnatá magnetická rezonance s Normanem Westbergem

Vlastně nevím, jak vám z rádia tahle hudba bude znít. Když jsem si doma srovnával poslech CD z přehrávače s poslechem souborů FLAC z laptopu – mixpult a bedny se neměnily – výsledky se výrazně lišily. Zejména VLC player se choval dosti nevyzpytatelně. Na ten software se stačilo snad jen jinak podívat, aby překvapil zvýrazněním pokaždé jiných frekvencí, přebuzením a podobně. Nejkonzistentnější výsledek mělo přehrávání z CD. Popisované lapálie mi ale zase jednou ukázaly, jak neuspokojivým přehrávačem jsou počítače a jak se digitálními formáty bez nosičů připravujeme o skryté avšak nosné vrstvy hudby, jíž se oddáváme.

Kytarista Norman Westberg není z těch hráčů, kteří oslňují virtuozitou, o to podmanivější je ale jeho práce s barvami a vrstvami zvuku. Své album MRI – ten titul je zkratkou pro magnetickou rezonanci – natočil v roce 2012, kdy začal pozorovat ztrátu sluchu a své zážitky z diagnostiky vtělil do dvojice táhlých instrumentálek pro mnoho vrstev elektrické kytary. Žádné riffy, žádné rytmy, jen a jen syté barvy, pomalé repetice a pocit pohledu do bezedné hloubky. Wikipedie praví, že „nevýhodou vyšetření magnetickou rezonancí je určitá hlučnost zařízení“. Nakolik je Westbergova audiorekonstrukce realistická, ale bohudík nemohu z vlastní zkušenosti posoudit.

Letos album – obohacené o osmnáctiminutový bonusový track – vychází u australského labelu Room 40 vedeného hudebním experimentátorem a improvizátorem Lawrencem Englishem. Ten do svého edičního programu zařadil celou sérii westbergovských reedic a v tiskové zprávě k albu píše: „Kytarová hra Normana Westberga ve Swans ovlivnila celou generaci hudebníků napříč žánry. Osobně mohu doložit, jak jeho zvláštní přístup k nástroji a tvorbě harmonií i brutální síly zpochybnily a nezměrně ovlivnily mé vlastní hudební směřování. To, co Norman tvoří sólově, je rezonující vesmír hlubokých struktur a harmonické intenzity.“

Norman Westberg – MRI |foto: Room40

Album lze rozhodně doporučit nejen milovníkům Swans, ale především těm, kdo souzní se „zvukovou malbou barevných polí“ takových audiorothků, jako je Christoph Heemann či Jim O'Rourke. Norman Westberg s nimi sdílí gesto i paletu.

Hodnocení: 80%
Norman Westberg – MRI (Room40, 2016)