Four Tet (Kieran Hebden)
Kieran Hebden liveFoto: Stanislav Soukup
Laptopový čaroděj a vyhledávaný remixér Kieran Hebden je ve svých jedenatřiceti letech zavedenou, a přitom stále překvapující hvězdou elektronické hudby. Poprvé vešel ve známost v polovině 90. let coby kytarista post-rockové formace The Fridge, která se zapsala do dějin především svou deskou Happiness (2001): melodie nástrojů na této desce procházely subtilní digitální rekonstrukcí.
Loňským čtyřpísňovým EP Ringer se K. Hebden alias Four Tet pokusil uniknout ze svazující škatulky jménem "folktronika", která jej v tomto desetiletí proslavila nejvíce. Místo úchvatného pastorálního mixu elektroniky, folku a hiphopových či freejazzových rytmů - jak jej známe z alb Pause, Rounds nebo Everything Ecstatic - nám tu autor nabídl srovnatelně organickou, a přitom zcela abstraktní vizi techno žánru.
Repetitivní minimalismus byl plný promyšleného napětí: rovně odtepávající beaty jako by představovaly bílé plátno, po kterém zvolna stékají pestré barvy. Ringer na ploše čtyř skladeb potvrdil Hebdenův šestý smysl pro detail i gradaci a dokázal, že techno může být jemné i robustní, inteligentní a zároveň extatické.
Kieran Hebden a Steve ReidFoto: Press kit
Od roku 2006 se Kieran Hebden pod svým občanským jménem věnuje originální formě volné improvizace s jazzovým bubeníkem Stevem Reidem; loni ostatně oba muzikanti zavítali poprvé také do Prahy. Reid, který aktivně spolupracoval s takovými velikány jako byli Miles Davis, James Brown nebo Ornette Coleman, označil dokonce v jednom z rozhovorů Hebdena za svého klíčového hudebního spřízněnce.
Kieran Hebden aka Four TetFoto: Press kit
Podobné charakteristiky člověka napadají i nad nedávnou spoluprací Hebdena s dubstepovým producentem Burialem. Černý obal, žádné promo, zanedbatelné info, omezený počet kopií: Four Tet a Burial na jaře vydali dvě skladby, které patří k tomu nejlepšímu, co šlo letos na klubové scéně zaslechnout. Ve skladbě Moth, připomínající meziplanetární klubovou hudbu, je zarputilý rytmus nabouráván krasosmutnými motivy a útržky ženských vokálů, zatímco v druhém tracku Wolf Cub se pro změnu mísí Hebdenova vášeň pro tradiční indonéskou hudbu s Burialovou schopností vymáčknout emoce výhradně z klopýtavých perkusí.
V listopadu 2009 se Hebden přihlásil s dalším dvanáctipalcem, který vychází pouze v limitované edici - singl Love/Cry je však vítanou předzvěstí po pěti letech nového sólového alba There Is Love in You. Znamenitá nahrávka efektivně zúročuje autorovu čerstvě objevenou vášeň pro tanečněji pojaté rytmy a zároveň jeho esoterické, psychedelické tendence. V Love/Cry zní programované bicí jako živé, textury se elegantně přelévají, loop éterického ženského vokálu obalují pečlivě nuancované zvukové detaily. Druhý track Our Bells nezůstává nic dlužen svému názvu: je to sedmiminutová hudební skvrna složená z myriád propletených zvuků zvonců. Pokud se u téhle hudby pláče, tak štěstím.
