Kabinet o remixu I.: Od Donny Summer k Run-D.M.C

1. červenec 2013

V pětidílném speciálu Kabinetu Radia Wave začínáme jízdu křížem krážem světem remixů, které si vysloužily oficiální videoklip, kontroverzních verzí, které dodnes rozdělují fanoušky na dva nesmiřitelné tábory, nebo přepracování, které originálu vrátily zašlou slávu. První díl je o sedmi skladbách vyšlých v originálních verzích před rokem 1990. Od královny diska, přes legendárního italského filmového skladatele, až po slavného francouzského nástupce prokletých básníků.

Skladba, která otevřela úvodní díl Remixového Kabinetu, byla zároveň vůbec nejdelším remixem, který v pěti dílech zazní. Bezmála šestnáctiminutové přepracování slavného discohitu I Feel Love od Donny Summer, který se v originále objevil na albu I Remember Yesterday v roce 1977, má na svědomí skladatel, producent a disco pionýr Patrick Cowley. Původní verzi obohatil o skvělá syntezátorová sóla a výsledkem se stal remixový opus magnum jeho, bohužel krátké (zemřel na AIDS v pouhých dvaatřiceti letech), hudební kariéry.

Vůbec poprvé vyšel příznačně nazvaný „Patrick Cowley MegaMix“ v roce1978 apřestože Giorgio Moroderovi se příliš nezamlouval, stal se mezi DJi velmi žádaným zbožím. Jenže také, vzhledem k faktu, že se jednalo o dubplatovou edici, značně nedostatkovým. I proto se posléze, v roce 1982, dočkal Cowleyho remix písně I Feel Love i oficiálního releasu na dvanáctipalci, a to jak s původní verzí, tak s kratším osmiminutovým editem. I díky tomu se skladba I Feel Love stala pět let po svém debutu znovu hitem všech tanečních parketů, a nutno přiznat, že zcela zaslouženě. Dnes je Cowleyho 16minutový megamix široce dostupný díky kompilaci The Journey: The Very Best of Donna Summer z roku 2003, kde se nachází na druhém, bonusovém disku.

To slavný italský filmový skladatel Ennio Morricone dlouhá léta odolával všem snahám a žádostem o remixy své vlastní tvorby, až ho nakonec na přelomu tisíciletí přemluvili lidé z legendárního vydavatelství Reprise, které založil už v roce 1959 Frank Sinatra. Výsledkem se tak v roce 2001 stala vůbec první kompilace remixů Morriconeho díla, nazvaná jednoduše Morricone RMX, na kterou přispěli novými verzemi slavných filmových melodií mimo jiné Nightmares On Wax, Sofa Surfers nebo Thievery Corporation. Jedním z nejpovedenějších remixů je hned ten úvodní, který mají na svědomí Apollo 440, tedy britské trio, které se proslavilo především albem Electro Glide in Blue z roku 1997. Norman Fisher-Jones a bratři Howard a Trevor Gray přepracovali notoricky známý nápěv z filmu Tenkrát na západě, a originál písně The Man with the Harmonica z roku 1968 se tak po více jak třiceti letech dočkal skvělého remixu, který na jednu stranu ctí křehkost původní verze a na tu druhou se ji nebojí obohatit o plastičtější elektronický background.

Kromě Morricone RMX vyšla v roce 2001 ještě další remixová kompilace věnovaná dílu jednoho skladatele. Novým elektronickým přepracováním se nevyhnul ani Serge Gainsbourg – svým způsobem pokračovatel prokletých básníků a také enfant terrible francouzské hudební scény 60.,70. a80. let. Nahrávka nazvaná I ♥ Serge / Electronica Gainsbourg obsahuje remixy jak legendární skladby Je T’aime... Moi, Non Plus, tak hitů Bonnie & Clyde nebo Sea, Sex & Sun mimo jiné od The Orb, Boba Sinclara nebo Faze Action. Podobně jako v případě Morricone RMX je jednou z nejpovedenějších předělávek hned ta úvodní, o kterou se postaral svého času dvorní remixér Björk Howie B. Po rovných třiceti letech od data vydání originálu se melancholická Ballade de Melody Nelson dočkala beatové verze s trip-hopový feelingem, který má své kouzlo i v roce 2013.

Když se spojí čtyři hudební géniové, nemůže vzniknout nic jiného, než geniální dílo, čehož je důkazem příznačně nazvaná skladba Heroes. Originál pocházející z roku 1977 od Davida Bowieho a Briana Ena z jejich druhé společné desky z takzvané berlínské trilogie si vzal v roce 1996 do parády skladatel moderní vážné hudby Philip Glass. Nechal se inspirovat celým albem Heroes a nahrál symfonii o šesti částech, přičemž hned tu první, založenou na hlavní melodii právě ze zmíněné stejnojmenné písně, spojil v roce 2003 s Bowieho vokálem v jeden geniální remix elektronický producent Richard David James známý pod aliasem Aphex Twin. Vpravdě geniální výsledek se v roce 2003 objevil na jeho výživné remixové kompilaci 26 Mixes for Cash u labelu Warp Records, která kromě „Hrdinů“ obsahuje i neméně vydařená přepracování skladeb od Nine Inch Nails, Saint Etienne nebo 808 State.

Čtyřdílná kompilace Verve Remixed z let 2002 až 2008 patří mezi základní poslechové kameny každého milovníka remixů. Slavný jazzový a bluesový label Verve navíc zaslouží poklonu i za fakt, že vedle remixových disků vydal i jejich „unmixed“ verze obsahující všechny originály přepracovaných písní. Jednou z nejvýraznějších předělávek celé edice je bezpochyby houseový remix tradičního amerického spirituálu Sinnerman, který proslavila desetiminutová verze od zpěvačky Niny Simone z jejího alba Pastel Blues z roku 1965. Nachází se na druhém dílu Verve Remixed z roku2003 apostaral se o něj americký DJ a producent Felix Da Housecat (vlastním jménem Felix Stannings), známý také pod aliasy Maddkatt Courtship nebo Rocketmann.

Na třetí díl kompilace Verve Remixed přispěl svou trochou do mlýna také breakbeatový producent Adam Freeland a za remix písně Fever v originále od Sarah Vaughan byl dokonce nominován na cenu Grammy. Možná i to byl důvod, proč Freelanda o pár let později oslovil management kapely The Doors s žádostí o remix jejich hitu Hello, I Love You, který vyšel v roce 1968 na třetí „dvéřové“ řadovce Waiting for the Sun. V průběhu práce na remixu se Adam Freeland prohrabával archivem The Doors s různými nevydanými verzemi zmíněné písně, až narazil na jednu, která obsahovala i živelné skřeky frontmana Jima Morrisona. A právě ty se staly poznávacím znamením jeho, pro mnohé kontroverzního remixu, který vyšel na vinylu v roce2006 akvůli kterému dodnes Freelandovi především zarytí fanoušci The Doors nemůžou přijít na jméno.

Aby bylo žánrové pestrosti učiněno zadost, zakončila první díl Remixového Kabinetu také jedna slavná hiphopová předělávka, která v roce 1997 drtila singlové žebříčky ve více jak třiceti zemích světa. Postaral se o ni do té doby prakticky neznámý producent Jason Nevins a šlo samozřejmě o první velký hit tria Run-D.M.C. It’s Like That, který vyšel na jejich eponymním debutu v roce 1984. O třináct let později se dočkal jak nového kabátu, tak i videoklipu, remixu se prodalo několik milionů kusů a kromě jiného dal vzniknout i novému, pravda trochu úsměvnému, subžánru hip house.

Playlist:
Donna Summer - I Feel Love (Patrick Cowley Megamix)
Ennio Morricone - The Man With The Harmonica (@440 Remix)
Serge Gainsbourg & Jane Birkin - Ballade De Melody Nelson (Howie B. Remix)
David Bowie / Brian Eno / Philip Glass - Heroes (Aphex Twin Remix)
Nina Simone - Sinnerman (Felix Da Housecat’s Heavenly House Extended Vocal Mix)
The Doors - Hello, I Love You (Adam Freeland Radio Edit)
Run-D.M.C. vs. Jason Nevins - It’s Like That (Drop The Break Radio Edit)

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.