Teoretik David Bordwell: Film nejvíc změnily „véháesky“

Mohl byste konkretizovat svoji pozici mezi současnými filmovými teoretiky?
Mnoho filmových vědců se buď soustředí na velké teorie, tedy teorie o celkové povaze kinematografie a jejích funkcích, nebo se zabývají konkrétními historickými obdobími, ať už s důrazem na filmařství samotné, nebo na vnímání filmů publikem. Velké teorie podle mého názoru často nedokážou zahrnout některé oblasti, které jsou pro film jako uměleckou formu důležité. Mě a Kristin Thompsonovou zajímají konkrétní postupy, které režiséři nebo generace režisérů volí. Nebereme to tolik zeširoka, nespekulujeme o esenciální povaze kinematografie, na druhou stranu i nás zajímá historické hledisko – ale spíš umělecká dimenze kinematografie, to, jak se formy a styly mění v čase. Naším hlediskem je tedy vždy film jako umění.

Vaše poslední kniha byla o Christopheru Nolanovi. Proč právě Nolan?
Ano, naše poslední kniha byla kolekcí textů z blogu, které se týkají Nolana, doplněnou o některé další materiály o něm. Je zajímavý z několika důvodů. Je to režisér, kterému se povedlo do jisté míry experimentovat na poli blockbusterů, a současně si je velice dobře vědomý filmové tradice a umí s ní pracovat. Možná to není tolik vidět na jeho největších blockbusterech, třeba filmech o Batmanovi, ale v případě Dokonalého triku, Inception nebo Insomnie, tedy menších, skromnějších snímků, je zjevné, že se mu daří vpravit něco ze své vlastní filmařské osobnosti do filmové tradice. Memento je dobrý příklad – inovoval film noir skrze manipulaci s časem a rozostření vypravěčských pozic. Pro nás je dobrým příkladem filmaře, jehož postupy jsou neobvyklé, a právě to nás zajímá – jaké jsou dnešní možnosti, jak vytvořit něco originálního v rámci současného amerického filmu.

Vaše přednáška byla o hollywoodském filmu ve 40. letech a o vypravěčství – dá se to vztáhnout k Nolanovi?
Ano, píšu knihu o vývoji narativních inovací v hollywoodském filmu 40. let. O tom, jaké nové postupy se tehdy používaly a jak filmaři nakládali s hollywoodskou tradicí 20. a 30. let. Nolan zapadá do širšího obrázku, současní filmaři často hledají inspiraci v minulosti, mnoho inovací v americkém filmu vychází právě z vědomí silné tradice. Nolan se k inspiraci hollywoodským filmem 40. let přímo hlásí, konkrétně používání flashbacků nebo komplikovaná časová schémata se ve filmech začala objevovat právě tehdy. Nolana zajímá i křížový střih, narušování časové posloupnosti, je samozřejmě jedním z filmařů nové tradice, které se říká puzzle film. Tento styl kreativního přepracovávání postupů známých ze staré éry kinematografie umožňuje mladému filmaři, který má k dispozici DVD, kabelovku a internet, vytvořit nové věci založené na tom, co už viděl.

Váš výzkum se zabývá i digitálním obratem, můžete nám v hrubých rysech rekapitulovat, jak ovlivnil divácké návyky?
Divácké návyky byly ovlivněny částečně tím, co chtěli sami konzumenti, v jistém bodě totiž publikum zjistilo, že se může osvobodit od chození do kina pouze v určitou dobu. Ve 20. nebo 30. letech existovala možnost sledovat filmy doma samozřejmě jen pro omezenou skupinu lidí, většina musela jít do kina v určenou dobu a jen na aktuální filmy, pokud zrovna náhodně nedávali starší snímek. Potom přišla televize a začala čas od času vysílat staré filmy, ale také jste se na ně museli dívat v určitou dobu. Moment, kdy se lidé mohli dívat, když sami chtějí, přišel až s nástupem VHS kazet. A to je jedna z nejdůležitějších změn v konzumaci filmů. Videokazety také přinesly komodifikaci filmů.

Bible filmové vědy Film Art: An Introduction. David Borwell a Kristin Thompson|foto: oficiální Facebook Kristin Thompson & David Bordwell: observations on film art

Dřív jste si z kina odnesli jen zážitek, filmový průmysl vám poskytoval pouze servis, ne produkt. Od nástupu véháesek jste si ale mohli film koupit jako fyzickou věc. Takže najednou byla možnost pustit si film, kdy chcete a jak chcete, a dokonce ho vlastnit. Filmový průmysl v Americe si jen pomalu uvědomoval, že se na tom dá vydělat spousta peněz. Majitelé studií revoluci VHS kazet nejprve vzdorovali, mysleli si, že už nikdo nebude chodit do kina, což nebyla pravda, lidi se rádi dívali na filmy doma i v kině a filmovému průmyslu to pomohlo. Celé to znamenalo, že se filmový průmysl stal citlivějším na divácké potřeby. Nevím ale, jestli si Hollywood uvědomil, co všechno může tato revoluce znamenat. Pořád totiž vyrábějí filmy, které jsou primárně ke klasickému zhlédnutí v kině, pak sekundárně také k tomu, aby si je lidé pouštěli i jinde. Ale začínají pomalu rozumět tomu, že lidé budou používat filmy, jak chtějí. Budou z nich dělat mashupy, montáže, budou se dívat na část v televizi, pak se dodívají na telefonu... Tohle pravděpodobně změní i způsob, jak lidé vnímají výrobu filmů, změní to jejich strukturu, způsoby vypravěčství. Fakt, že si konzument může vybrat, kde a jak film vidět, je obrovská změna.