Do revoluce jsme měli primát v počtu odsouzených žen. Vězení byla plná prostitutek

9. červenec 2014

Vězeňství je staré jako lidstvo samo. V Praze je od 9. července k vidění výstava s názvem Z minulosti do přítomnosti českého vězeňství 1850–2014. Právě v polovině 19. století začalo mít vězení kromě ochranné a represivní funkce také funkci výchovnou.

Nejen o historii vězeňství, ale také o roli vězeňkyň v průběhu let, o skandinávské inspiraci a o vzniku celé výstavy jsme mluvili s Alešem Kýrem, jedním z největších odborníků na československé vězeňství vůbec.

Jak se vězeňství proměňovalo v průběhu první republiky, II. světové války a následně komunismu? Byly tam velké rozdíly?
První republika v podstatě převzala justiční systém starého Rakouska-Uherska. Byl to propracovaný systém na evropské úrovni. Docházelo tam tedy k rozvíjení a obohacování. Bohužel přišla II. světová válka, přišla okupace, rozbití Československa.

Došlo k situaci, kdy bylo zřízeno protektorátní ministerstvo spravedlnosti, které spravovalo soudní věznice a trestní ústavy. Vedle toho tu byl německý justiční systém. Fungovalo to tak, že všechny vážnější přestupky a všechny delikty namířené proti Němcům řešily pouze německé soudy. České soudnictví řešilo v podstatě jen takové bagatelní záležitosti. Češi odsouzení českými soudy patřili mezi ty šťastnější. Pokud byli odsouzeni německým soudem, museli trest vykonat na území Německa, poté byli většinou posláni do koncentračních táborů a ty konce jsou všeobecně známé.

03162124.jpeg

V jakém stavu bylo vězeňství u nás po II. světové válce?
Po válce tu byla snaha vrátit věci do dimenzí první republiky. Po roce 1948 však došlo k odtržení soudnictví od vězeňství, celý systém se v podstatě zmilitarizoval. V roce 1952 přešlo vězeňství pod ministerstvo bezpečnosti, o pár měsíců později ho přebírá ministerstvo vnitra. Poté přijíždí sovětský poradce Ponomarenko, v tu ránu se všechny československé předpisy dávají bokem a přebírají se sovětské zkušenosti a metody.

A jaké zkušenosti to byly?
V podstatě se tehdy ve výkonu vazby vytratila presumpce neviny. Ten, kdo byl obviněn nebo zatčen, tak už byl vlastně vinný. A s tím souviselo i to nakládání. Vyšetřovací metody StB ve vyšetřovací věznici jsou všeobecně známé. Vykonávání trestů se rozšířilo i do pracovních táborů, kde byly podmínky velmi kruté.

03162125.jpeg

Co se dělo s vězeňstvím v 60. letech?
Na Pankráci vznikl Výzkumný ústav penologický. Penologie je nauka, která čerpá z trestního práva, pedagogiky, psychologie, sociologie a z dalších společenských věd. Cílem ústavu bylo zkoumat ukládání a výkon trestů, zejména trest odnětí svobody se zřetelem na nápravu toho pachatele. Šlo tam o zkoumání osobností, o rozvíjení diagnostických a terapeutických metod. Zkoušely se i různé léčebně-výchovné přístupy pro alkoholiky nebo už tenkrát drogově závislé. Velkou inspirací byly skandinávské země a západní Evropa, kde už tyto speciální metody fungovaly. To byla tehdy velká šance.

Hovořili jsme o normalizačním vězení. Pojďme se přesunout do období po roce 1989, kdy proběhla velká vězeňská reforma.
V té reformě jsme se vraceli nejenom k těm zkušenostem západoevropských zemí, ale i k těm starším tradicím, na které mělo smysl navazovat – třeba obnovení spolupráce se sestrami boromejkami. Takže ta koncepce byla přijata velmi příznivě.

Jaká byla situace u českých trestankyň v průběhu 20. století?
My jsme do revoluce měli primát v počtu odsouzených žen. Bylo jich 5 tisíc, to nikde v Evropě nebylo. Když byl zrušen trestný čin příživnictví, tak se ten počet velmi snížil, protože ženy přestaly být stíhány za provozování nejstaršího řemesla. Většina žen za to byla v minulosti trestána, protože nepracovaly a neměly razítko v občanském průkazu.

Celý rozhovor si poslechněte zde.

autor: Martin Melichar
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.