Marťan aneb triumf humoru, diska a brambor
Ridley Scott si pro své zmrtvýchvstání nemohl vybrat lepší moment. Dobu, kdy počítáme měsíce od zbabrané sci-fi Prometheus k jejímu pokračování s děsivým názvem Alien: Paradise Lost, dobu, kdy je poměrně obvyklé otevřeně pochybovat, zda anglická legenda neztratila poslední zbytky soudnosti.
A ovšem také dobu, kdy NASA oznámila s patřičnými fanfárami „největší objev své historie“: tekoucí vodu na povrchu Marsu. Některá média se uštěpačně táží, zda náhodou nejde o výhodné cross promo – na jedné straně nákladný film, který aktivity americké agentury nepokrytě adoruje, na straně druhé agentura, která k životu potřebuje i velký mediální zájem. Pokud se skutečně jedná o součást marketingové strategie, krčím neutrálně rameny. Oběma událostem se totiž výtečně daří jedno – odpoutání zraku od neradostné současnosti a jeho obrácení ke hvězdám, kde, zdá se, stále žije velký sen o lidstvu sjednoceném a objevujícím.
Marťan je adaptací úspěšné knihy Andyho Weira, která procedurálně sleduje boj astronauta Marka Watneyho, jenž se souhrou nešťastných okolností ocitne uvězněný na Rudé planetě bez velké naděje na přežití. V ději snímku tak zcela absentují umělé dramatické rekvizity, které byly typické pro dva dosavadní „marťanské“ dobyvatelské filmy – na hrdinu nečíhají ani záludně porouchaný robot-zabiják (Rudá planeta), ani pozůstatky původní civilizace (Mise na Mars), ale jen souboj s krutými podmínkami a nepočetnými zdroji.
Watney je bytostný geek a vědecký kutil, který na jakékoli zkoušky osudu reaguje vynalézavostí, houževnatostí a černým humorem, který mu umožňuje překonat samotu. Věda mu nahrazuje Boha / vyšší princip a stává se univerzálním řešením všech obtíží – těch technických i duchovních. Marťan je z jistého pohledu skutečně film odpsychologizovaný (či spíš psychologicky zjednodušený) a skutečně souzní s technicistně chladnou osobností režiséra, která se v posledních letech mnohokrát stala terčem kritiky. Jenže paradoxně právě tato nekomplikovanost a ukázněnost z něj dělá takový divácký „feel-good“ požitek.
Ridley Scott do prvního plánu Marťana umístil komplikovanou Watneyho existenci, každodenní potíže, terapeutické deníkové záznamy i snahu hrát o čas ve chvíli, kdy se vše zdá ztracené. Právě zde spočívá hlavní zdroj vitality filmu. Matt Damon hraje Marka se směsicí ležérnosti, civilnosti a téměř nadlidské nezlomnosti. Marťanská linie je oslavou síly jedince, který vesmírnému zmaru čelí smíchem, gafou a pěstováním brambor na vrstvě lidských výkalů, neokázale napínavou kutilskou anabází, v níž pokorná, tlumená a technicky i výtvarně akurátní Scottova režie umožňuje divákovi radovat se z malých posunů a triumfů.
Druhá linie představuje žánrovou konstantu – kolektivní snahu pozemního personálu čelit zdánlivě nevyhnutelnému a najít na dálku řešení pro osamělého trosečníka. Humor naštěstí přežívá i zde, byť se zejména ke konci mísí s poněkud nadbytečným patosem a předvídatelnými scénami davové radosti. Kritický zrak s nelibostí spočine i na faktu, nakolik se potřeba dobýt čínský trh odráží v samotném fikčním světě.
Scott podobně jako v některých svých pozdních filmech mocně agituje za univerzální hodnoty humanity, ale na rozdíl od ahistorických a velikášských vizí v Království nebeském či Robinu Hoodovi působí Marťan vitálně – zčásti díky svižnému scénáři Drewa Goddarda, který velká slova umně rozpouští v civilních dialozích, zčásti díky výtečnému typovému obsazení a zčásti proto, že se film po většinu stopáže vyhýbá násilné dramatizaci. Bramborový klíček tu má větší hodnotu než lákadlo vesmírné beznaděje a cizí planety, která může ukrývat strašlivá tajemství (viz Prometheus). I proto vyzní závěrečná akční čtvrtina tak náležitě a zaslouženě.
Přesto je Marťan naprosto ústrojnou součástí sci-fi vize Ridleyho Scotta, který film rámuje povědomou juxtapozicí planetární siluety, hluboké propasti kosmu a pochmurného echa hudby Gregsona-Williamse, jež evokuje známý Goldsmithův motiv z Vetřelce. Celkové vyznění Marťana je ovšem chytrým twistem. I zde čelí hlavní postava nepřízni osudu vším, co má po ruce. Tentokrát si vystačí beze zbraní a s trochou retro diska.
V rudé pustině nejenže zástupce humanity přežije díky (dů)vtipu, ale svým způsobem si i zamiluje ABBU. Pravý triumf humanity ve Scottově nejlepším velkofilmu od roku 1982.
Hodnocení: 80 %
Marťan (The Martian)
Ridley Scott, USA, 2015, 134 minut
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
