Černínský palác je arogantní a na všechno má svůj názor, říká Marek Toman

4. listopad 2016

Liberatura

„V Černínském paláci se dvakrát ročně konají dny otevřených dveří a já se jich účastním jako dobrovolný pořadatel. Když jsem takhle jednou stál a poslouchal sám sebe, co vykládám, napadlo mě, co by tomu asi řekl sám palác,“ popisuje prozaik, básník, překladatel a v neposlední řadě diplomat Marek Toman, jak ho napadlo udělat v románu Chvála oportunismu vypravěčem právě tuhle budovu.

Palác vzpomíná na zlomové okamžiky českých dějin a své obyvatele: například na svého zakladatele Humprechta Jana Černína z Chudenic, Reinharda Heydricha a především Jana Masaryka, k jehož záhadné smrti přináší vlastní svědectví. Zdaleka ale nejde o vypravěče nezaujatého, na své pány má „barokní kavalír“ dost vyhraněný pohled, který vás možná leckdy překvapí. „Projevuje se jako někdo docela arogantní, je macho, hodně dbá na reprezentaci a především má na všechno svůj názor,“ charakterizuje hlavního hrdinu a vypravěče autor.

„Ve všech saloncích, chodbách a velkém sále Černínského paláce je zvláštní, specifická atmosféra, ale bývalý byt Jana Masaryka v sobě koncentruje nepochybnou tragiku, která je zvlášť znát v té osudové koupelně. Je to místo, kde člověk najednou tuší, že minulost možná úplně nemizí, nějak se cyklicky vrací,“ líčí Toman atmosféru budovy, ve které sám pracuje, a dodává, že kolem paláce je i mnoho mýtů a legend. „Jedna z nich je, že ten z pánů paláce, který v něm přespí tři noci po sobě, zemře násilnou smrtí. Naposledy ve služebním bytě bydlel ministr Vlado Clementis, který pak skončil s Rudolfem Slánským v procesu na počátku 50. let. Myslím, že poté se tam už nikdo bydlet neodvážil.“

Poslechněte si celý pořad!

autor: Karolína Demelová