Zemřela Daisy Mrázková. Její knihy viděly svět tak, jak ho vidí děti
Ve středu 14. prosince zemřela ve věku devadesáti tří let výtvarnice a autorka knížek pro děti Daisy Mrázková. Její knihy jako Můj medvěd Flóra nebo Slon a mravenec byly populární mezi mladými čtenáři v České republice. Vyšly ale také ve Francii nebo Japonsku.
Tu knihu přinesla domů manželka ze své staré knihovny a na první pohled bylo jasné, že ji v ruce držela už spousta dětí. Skoro žádný text a jednoduchá, vlastně celkem naivní kresba. Všehovšudy jen nějakých sedmnáct dvojstran, které začínají stejnou otázkou z názvu knihy: Co by se stalo, kdyby.... Kdybych měl své letadlo? Kdybychom měli svého slona? Kdyby můj kaktus byl větší a větší... Mému synovi Kubovi byly tehdy čtyři a knihu jsem mu zkusil prečíst. Ten večer jsme si ji prohlédli snad třikrát a pak každý další večer snad po celý následující měsíc. To už v naší knihovně byly i další knihy od stejné autorky se zvláštním jménem Daisy Mrázková – Můj medvěd Flóra, Slon a mravenec, Nádherné úterý... Každý večer vstupovaly její příběhy do našeho dětského pokojíku, jen to uspávání nám zrovna neulehčovaly. Kuba o něm nechtěl ani slyšet, dokud se zas a znovu nedozvěděl, jak to dopadlo s Flórinkou, Jácíčkem, slonem, mravencem a dalšími hrdiny.
Daisy Mrázková studovala během válečných let na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Antonína Strnadela a po válce se společně s manželem Jiřím přidala k volné umělecké skupině UB-12. Náboženský podtext jejich tvorby byl ale trnem v oku oficiálním ideologům socialistického umění a její aktivity tak byly značně omezené, Daisy Mrázková ale začala vystavovat i samostatně a v roce 1962 dostala nabídku ilustrovat knihy pro děti. Její první autorskou publikací je z roku 1965 Neplač, muchomůrko, kterou si také sama ilustrovala. Postupem času začalo ubývat textu na úkor slov a Mrázková se stala jednou z prvních autorek, které v našem prostředí vytvářely obrázkové knihy.
Formát známý v němčině jako „Bilderbuch“ nebo v angličtině „picture book“ míchá psané slovo s obrázky a je určený pro velmi malé děti, kterým můžou rodiče vyprávět s pomocí obrázků příběhy. Vůbec první publikací tohoto druhu byl Komenského Orbis Pictus z poloviny 17. století, přičemž o dvě století později publikace jako Max a Mořic klestily cestu k modernímu komiksu. Mrázková milovala Milneho Medvíka Pů, Carrolovu Alenku nebo Karafiátovy Broučky, tedy dětské příběhy, jež si bez obrázků nelze dost dobře představit, stejnou měrou ji ale ovlivnily i prázdninové zážitky z venkova. Jak později sama přiznala, drtivá většina knih, které napsala, měla nějaký reálný základ. Ne jinak je tomu i s příběhem plyšového medvídka, kterého najde kluk Petr na ulici a přinese ho domů. Můj medvěd Flóra z roku 1973 je dnes patrně nejslavnější knihou Daisy Mrázkové, zdánlivě banální příběh o nalezené a adoptované hračce je v druhém řadu meditací nad soucitem, přátelstvím a důležitostí rodinných vztahů. Nad poselstvím knihy ale opravdu není nutné dlouho přemítat – Flórinčin příběh dojme zaručeně i dospělé.
Knihy Daisy Mrázkové nechtějí mladé čtenáře omračovat důmyslností příběhu nebo uchvacovat dokonalostí kresby, místo toho skromně přijímají dětskou optiku, vnímání světa nezatížené předporozuměním. Co by se stalo, kdyby... pracuje s dětskou fantazií, která si neumí klást hranice, Můj medvěd Flóra zase stojí na emocích, jež jsou srozumitelné i těm nejmenším. Říká se, že dětský čtenář je nejméně náročný a rodič mu vlastně může vnutit cokoliv, ve skutečnosti jsou ale děti přísnými čtenáři, a když se je někdo snaží poučovat nebo jim naopak příliš nadbíhat, kniha je rychle omrzí. Daisy Mrázková moc dobře věděla, že děti nikdo nemusí učit objevovat svět kolem sebe, jen je nutné jim dát příležitost, aby stejnou magii mohly najít i v knihách.
V osmdesátých letech Mrázková přestala knihy tvořit a tehdy se mohlo zdát, že moderní doba masové zábavy není úplně stvořená pro její něžnou perokresbu. Jenže v novém tisíciletí se její knihy znovu začaly objevovat v dětských knihovničkách. Od roku 2007 připrailo vydavatelství Baobab reedice všech jejích autorských publikací a v naší dekádě Mrázkové vyšla i nová kniha Písně mravenčí chůvy, s dětskými verši, které se původně nevešly do Neplač, muchomůrko. Znovu se také v galeriích po celé zemi začaly vystavovat její obrazy, a to staré i ty nové, které nikdy nepřestala malovat. Její knihy se dočkaly překladů do japonštiny a francouzštiny a stala se tak jednou z nejpopulárnějších českých autorek literatury pro děti v zahraničí.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
