Allora! Už v polovině roku známe nejmilejší letošní seriál: Master of None

Táňa Zabloudilová: V první sezoně Ansariho alter ego Dev reflektuje svoje neustálé vybírání bistra, kam půjde ve foodie New Yorku na večeři, jídla, které si objedná, tenisek, které si cestou koupí, a tak dále. Povedlo se mu tak vystihnout podstatný rys života městské generace Y, která v New Yorku řeší problémy prvního světa. Začátkem 90. let v Trainspottingu parodovali heslo Choose Life, namířené na životní volby mladých, o několik desítek let později už se tahle otázka týká výběru příchuti cupcakeů. Skutečně skvělá je ale až druhá sezona seriálu, který byl dostatečně osobitý už na začátku, ve dvojce však důsledněji rozvíjí to, co je na něm nejlepší.

Akcentuje svůj milý tón a dává prostor postavám, které New York tvoří, ale nikdy se jim nevěnuje plná pozornost, jako v epizodě s dveřníkem z luxusního hotelu, hluchoněmou prodavačkou a taxikářem a jeho kamarády z ubytovny. Nejlepší je Master of None tehdy, když si dovolí být autorsky nekompromisní i přes pochybnosti Netflixu – ještě lepší než nápad přemístit se v úvodu sezony do Itálie a natočit variaci na Zloděje kol jsou momenty jako ten, kdy Ansari nechá vyznít hrdinovo náhlé zklamání několikaminutovým záběrem na jeho samotného cestou domů taxíkem. Perfektní je také epizoda věnovaná coming outu kamarádky Denise (rozebraná zde) a Ansariho etuda o Tinderu, ve které deset zážitků s různými známostmi vtlačí do jednoho večera a noci.

Ze seriálu Master of None|foto: Netflix

Syn rodičů, jejichž šťastné manželství vzniklo kdysi v Indii jako předem domluvený svazek, a odborník na randění v dnešním New Yorku (napsal o něm i esej do New York Times) dokáže vytěžit spoustu vtipů i z minového pole, kterým jsou vztahy mladých lidí různých kultur, původů, ras, orientací a názorů v devítimilionovém „nejlepším městě na světě“. Ansari se zařadil do čím dál delší řady amerických komiků, kteří si v poslední době střihli autorský seriál se svým alter egem v hlavní roli. (Ve stejném klubu je i Louis C. K., Lena Dunham, Issa Rae nebo Donald Glover.) Master of None funguje i jako nový model romantické komedie – kromě roztomilých vtipů a motýlků v břiše je nám jasné, že každou love story provází větší nebo menší shitstorm. Na rozdíl od jiných seriálů o generaci Y nám ale nezbývá než si postavy zamilovat.

Petr Bouška: Master of None ukazuje život single třicátníků a třicátnic ve velkoměstě mnohem lépe než starší a srovnatelné seriály jako Friends nebo How I Met Your Mother. Fungují totiž především jako sitcomy, které pobaví, ale všechno v nich nakonec dobře dopadne, všichni přijdou na to, co v životě chtějí a jak ho naplní.

Ze seriálu Master of None|foto: Netflix

Ansariho postavy to nikdy nezjistí, jsou to totiž normální lidi. Mají už dost zkušeností, rozjeté kariéry, takže je netrápí nedostatek peněz. Přesto neví, jakou práci dělat, s kým chodit a jestli si vůbec někdy někoho vzít. Svoboda a možnost volby je skvělá, když víte, co chcete. Když nevíte, je to přesně naopak – svoboda je děsivá. Jedna volba automaticky vylučuje další. Navždy. A další skvělá možnost nebo zážitek je jen jednu mobilní aplikaci daleko. Tak proč se spokojit s druhým nejlepším taco v New Yorku, když první se zdá být tak blízko? Stejně jako další rande, které může být lepší i než to, na kterém právě jste. Ve dvaceti se zdá všechno možné, zkušenosti a zážitky jsou blízko a dosažitelné – stáže, vztahy, cestování. Kolem třiceti se množství příležitostí snižuje. Když Dev neodjede do Modeny naučit se připravovat pravé italské těstoviny teď, pravděpodobně už to neudělá nikdy.

Master of None odkouzluje mládí. V pohádce totiž nežijeme a často se rozhodujeme špatně. I přesto, že jsme zvážili všechny možnosti a na základě dostupných informací se rozhodli, jak nejlépe umíme. Hořkosladce to zobrazuje scéna upřímného manželského slibu, i když se odehrává jen imaginárně.

POKRAČOVÁNÍ MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY

Matěj Schneider: Je pozoruhodné, kolik toho tenhle seriál zvládá říct osobitě neokázalým způsobem. Flashbackový coming out Devovy nejlepší kamarádky Denise, pravidelné ukázky pnutí mezi imigrantskými rodiči a jejich už americkými dětmi ani díl, který volně přeskakuje z postavy na postavu a postupně sleduje několik zdánlivě náhodných Newyorčanů, přitom nenaruší hlavní milostný narativní oblouk. Aziz Ansari se nebojí dělat jenom narativní úkroky, podobně volně zachází se svým seriálem i stylisticky. Zmíněná scéna, kdy se v taxíku rozloučí se svou zasnoubenou kamarádkou, do které se postupně nešťastně (nebo minimálně neprakticky) zamilovává, patří mezi nejsilnější momenty druhé sezóny. Kamera mlčky další tři minuty sleduje jeho rozpačitý obličej po cestě domů a není potřeba nic dodávat.

Ansari maximálně těží z volnosti, kterou mu Netflix poskytuje, ať už těmito drobnými experimenty, nebo tím, že se na online platformě nemusí držet pevné stopáže: většina dílů druhé sezóny má okolo půl hodiny, rozpětí ale sahá od 20 minut po necelou hodinu. Stejnou nepravidelnost mu Netflix umožňuje, i co se týče sledu jednotlivých sezón. Druhá sezóna přišla rok a půl po té první. Třetí je v nedohlednu a Ansari přiznává, že aby v středně autobiografickém seriálu mohl pokračovat, bude muset nejdřív něco dalšího zažít.

via GIPHY