Antifašistické umění na výstavě Xenofilia ukazuje na českou touhu po krvi a lynčování

4. prosinec 2014

Vědomá rezignace na iluzorní hranici mezi uměním a aktivismem. Boření bariér. Vlastní psychoterapie. Takto popisují výstavu Xenofilia, která je k vidění v Galerii Národní technické knihovny v Praze do 15. ledna 2015, autoři koncepce Barbora Šimková, Milan Mikuláštík a Vladimír Turner.

„Neděláme výstavu o Romech ani jiné menšině. Děláme výstavu o tom, jak aktivní lidé od výtvarných umělců po grafiky a aktivisty zasahují do veřejného prostoru a upozorňují na rasismus v české společnosti,“ vysvětluje jeden z pořadatelů Vladimír Turner.

Výstava celkem osmnácti antifašistických umělců a skupin složená z instalací, videí nebo grafického designu bude v prosinci pokračovat uvedením jedinečné knihy Tábor smrti Lety. „Určitě je k vypíchnutí archiv, který vystavuje AFA. Týká se koncentračního tábora Lety, který je pořád kontroverzní a pořád s ním český stát a český národ není vyrovnaný. V rámci toho se bude 15. prosince konat křest knihy Paula Polanského, kterou vydává Institut kritického myšlení, AFA a Československá anarchistická federace. Polansky přijel do Česka v 90. letech dělat genealogii své rodiny a při tomhle bádání, protože pochází z obce Lety, narazí v archivu i od místních na informace o zvěrstvech, která se děla u obce, kde byl koncentrační tábor pro Romy,“ zve umělec Hynek Štětka. Kromě archivu je v druhém patře galerie k vidění i velmi působivý soubor citátů českých politiků k romské problematice.

03266096.jpeg

Při vstupu do galerie na první pohled zaujme zeď pokrytá fotkami v pestrobarevných rámečcích. Je to projekt Lukáše Houdka ukazující soužití Romů a etnických Čechů na Rokycansku do roku 1989. „Ten prvotní nápad přišel na Facebooku, kde jsem přišel na fotografie Květy Tůmové, která je uvedená jako spoluautorka. Je to sedmdesátiletá žena z Rokycan a ty fotografie jsou ze života její rodiny. Ona sama chodila po domech svých známých a vybírala fotografie, které potom podomácku digitalizovala a uveřejňovala na Facebooku, aby připomínala, jak vypadal život Romů dřív,“ popisuje Houdek.

„Oslovil jsem ji s tím, že bychom to přenesli do galerie a znovu jsme vysbírali fotky od Romů v Rokycanech, které mapují život od příchodu ze Slovenska až do roku 1989. Také jsem vyhlásil open call, aby mi lidi přinesli rámečky, které jsou od Romu i Neromů, můj cíl byl, aby to mělo domácký nádech. Fotografie jsou velmi intimní a normálně se s nimi člověk nesetká,“ vysvětluje a promýšlí si, co ho při práci na projektu nejvíce zarazilo. „Překvapilo mě, že je tam spousta fotografií, kde jsou Romové i Neromové spolu a jsou v pohodě. Studoval jsem romistiku a vím, že hlavně v Rokycanech bylo soužití dobré. Je to vidět i třeba na snímcích z 50. let, že lidi se mezi sebou brali, ty problémy začínají až dnes, i díky vlivu médií.“

03265409.jpeg

Ke konceptu výstavy Xenofilia se ozývaly i kritické hlasy, a to přímo od vystavujících. „Sama jsem jednu takovou první výstavu v Čechách dělala, jmenovala se Rodinná pohoda, někdy okolo roku 2009 a byla také dělaná stylem o nás bez nás. Tehdy jsem sama sebe zkritizovala a vím, že to takhle nemá být,“ říká umělkyně Tamara Moyzes. „Od té doby spolupracuji s velkým množstvím i mezinárodních romských umělců. Konalo se bienále, kde měli poprvé svůj pavilon. Zdá se mi jako hrozná škoda, že mluvíme za ně.“

03266097.jpeg

Moyzes se nakonec vzhledem k celé koncepci rozhodla nevystavovat původně zvažovaný soubor Roma Kale Pantera (Romští černí panteři): „Když jde o xenofilii, což je termín sebraný z nacistické terminologie, je dobré reagovat tím, jak zasahuje do osobního života. Vystavila jsem billboard dva metry na metr a půl z webových stránek Islám v České republice nechceme, které dlouho reflektují moji práci.“ Billboard, kterým podle svých slov povyšuje nenávist na umělecké dílo, vystavuje umělkyně už rok a půl u nás i v zahraničí, což stránka zaregistrovala. „Adam Bartoš psal ve svých článcích, jak jsem je hrozně urazila, když jsem použila jejich vydesignovaný materiál,“ uzavírá Moyzes.

Výstavu Xenofilia můžete v galerii pražské NTK vidět do 15. ledna.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka