Batman vs. Superman: Matný úsvit spravedlnosti
Film Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti není jen střetem dvou největších ikon komiksových panelů. Pro vydavatelství DC a studio Warner je to především druhý, avšak naprosto klíčový krok k serializovanému univerzu, které má za úkol konkurovat rozjetému Marvelu a jeho Avengers. Cesta obou těžkých vah vedla opačnými směry. Marvel si svůj hvězdný ansámbl roky připravoval sólovými filmy. DC vytáhlo trumf v podobě Supermanova rozporuplného entrée Muž z oceli a ihned přikročilo k realizaci principu tzv. týmovky.
Do titulu se pochopitelně probojovaly dvě nejtěžší váhy, ale film, jehož režie se po Muži z oceli znovu ujal megaloman, manýrista a ortodoxní fanboy Zack Snyder, obsahuje ve skutečnosti celou řadu představovaček nových (super)figur, tzv. metalidí – od neohrožené amazonky Wonder Woman přes krátké štěky Flashe a Cyborga až po zavodněné trojzubcové intermezzo Aquamana. Někde tady můžeme začít s analýzou toho, co hvězdné dostaveníčko táhne dolů. Je to především příliš mnoho funkcí, které má filmové vyprávění zároveň plnit.
Bůh, nebo člověk?
Batman vs. Superman je sequel Muže z oceli, takže rozvíjí některé jeho motivy a dilemata. Je to také samostatný příběh, který se točí kolem střetu dvou odlišných hrdinských typů – boha z nebes a muže, který si svou sílu a status doslova vydřel v potu tváře. A samozřejmě slouží jako úvod do DC univerza, v němž se spojí velmi odlišné typy postav v boji proti zlu, které přijde z vesmíru. Úsvit spravedlnosti se tak svými ambicemi nemůže řadit níže než mezi marvelovské týmovky a restartované Star Wars, které připomene důrazem na serializované vyprávění, nutně pracující s nedovysvětlenými náznaky a cliffhangery.
Oproti superhrdinské konkurenci přichází tým kolem Snydera s velmi vážným, důsledně temným a komiksovým předlohám věrným světem, v němž se mluví takřka obřadně, nezbývá tu příliš času na humor a atmosféra se blíží biblickým proroctvím nebo antické tragédii. Pokud v něčem Snyder zaručeně neselže, pak je to dokonalý vizuální překlad komiksových panelů do filmových políček. Síla zastavených, ikonických obrazů je velmi intenzivní, a pokud bychom brali Úsvit spravedlnosti jako sled oltářních výjevů, patřil by mezi nejpůsobivější mytologická díla současné filmové popkultury.
Bohužel film vyžaduje i důslednější logické návaznosti, propracovanou kauzalitu a rytmus. V tomto ohledu je střet netopýřího muže a syna Kryptonu selháním bezmála antickým. Hemží se působivými maskami a velkými gesty, kterým ale zoufale chybí promyšlená spojitost. Snímek v žádném případě nepostrádá intenzitu a emoce vybičované na maximum, bohužel často chybí logické vysvětlení, proč věci jsou, jak jsou.
Na to, že první hodina a půl filmu je tvořená z velké části statickými promluvami, které se hemží velkými slovy, a snovými sekvencemi, v nichž se zjevují temné přízraky podvědomí, je skutečně motivace postav i dějových posunů jen velmi mátožná. Ambice postavit tu vedle sebe závažné koncepce, jakými jsou limity liberální demokracie, deismus, okázalá kristovská symbolika či vymahatelnost spravedlnosti, se naplňuje pouze rétoricky a vizuálně. Zatímco předešlý Batman Chrise Nolana byl mistrovským dílem právě v tom, jak ústrojně dokázal aktuální společenská a politická dilemata začlenit do vyprávění, scénář Davida S. Goyera a Chrise Terria k Úsvitu spravedlnosti působí spíš jako první náčrt, zatím nepříliš utříděné výpisky, v nichž spolu jednotlivé fragmenty nekomunikují.
Úsvit nahodilosti
Batman vs. Superman buduje pomalý a ubíjející monument nenávisti a pochyb mezi dvěma hlavními aktéry, který následně rozmetá tou nejhorší scenáristickou zkratkou, jakou lze vůbec vymyslet. Navíc film budí dojem, že začíná stále znovu a znovu, skáče z tématu na téma a nedovede hladce odvyprávět ani tak banální dějový element, jakým je záludná hra Lexe Luthora s cílem poštvat proti sobě ochránce Gothamu a Metropolis.
Snyderovi nechybí bravura při režii kontaktní akce ani při sochání velkých pláten (takový Superman na Dia De Muertos nebo závěrečná pieta nad padlým tělem hrdiny by se časem mohly dostat i do galerií), ale naprosto nedokáže usměrnit energii vyprávění a figur. Ty se nakonec zase mění jen v sošné hranaté obličeje s mocnými hlasy – to v lepším případě. V horším skončí jako Lex Luthor Jesseho Eisenberga, jehož snaživé a totálně samoúčelné přehrávání připomíná kabaretní výprodej geniality Ledgerova Jokera.
Při všem zmaru ale tomuhle superhrdinskému eposu nechybí zárodky potenciální velikosti. Miss Izrael Gal Gadot je jako Wonder Woman okouzlující a zasloužila by si důstojnější roli. Batman původně vysmívaného Bena Afflecka exceluje; sociopatický, násilný, plný zloby, charismaticky zestárlý a opotřebený bojem proti zločinu. Je to Batman zdaleka nejbližší aktuální komiksové předloze, zároveň Batman, který jako by se pokoušel marně vykoupit všechny scenáristické a režijní hříchy filmu.
Svět před pár dny oblétlo video, na kterém skleslý Ben Affleck po novinářském dotazu na mizerné kritické přijetí filmu jen rezignovaně hledí do prázdna. Celý problém jménem Batman vs. Superman tenhle moment shrnuje dokonale. Affleck neudělal nic špatně. Dal filmu všechno, jen jeho intenzitu a energii nikdo nedokázal usměrnit a plně zužitkovat.
Jistou nadějí pro Úsvit spravedlnosti může být Snyderův syndrom Watchmen – zatímco kinoverze téhle komiksové klasiky připomínala obří trailer, o poznání prodloužený režisérský sestřih působil podstatně suverénněji. To samé klidně může platit i o chystané rozšířené verzi Úsvitu spravedlnosti. Americký režisér jako by na menší (stále ale dvouapůlhodinové!) ploše nedokázal vzdorovat touze po okamžitém efektu, a jeho světy se mu tak hroutí pod rukama v nadbytečných zpomalovačkách a narcistních detailech.
Hlavy Warnerů a DC zatím může hřát vědomí, že navzdory drtivým reakcím kritiky film uspěje. Síla ikonických hrdinů je zkrátka dostatečná. Zatím. Tvůrčí cesta, kterou kráčí Batman vs. Superman, nicméně nebudí velké naděje, že by do budoucna mohla čelit žánrově univerzálnějšímu a přes všechno rutinérství i zručněji budovanému světu superhrdinů od Marvela. DC má svoje posvátné tváře a silné obrazy. Jen ještě není úplně jasné, zda s nimi vlastně dovede smysluplně naložit.
Hodnocení: 60 %
Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti (Batman v Superman: Dawn Of Justice)
Zack Snyder, USA, 2016, 151 minut
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
